Bilastin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bilastin
Obecné
Sumární vzorecC₂₈H₃₇N₃O₃
Identifikace
Registrační číslo CAS202189-78-4
Vlastnosti
Molární hmotnost463,283 492 Da
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bilastin je antihistaminikum, určené k léčbě kopřivky, alergické rýmy a alergického zánětu spojivek.[1] Spadá pod antihistaminika druhé generace a v organismu selektivně inhibuje H1 histaminové receptory, čímž brání alergickým reakcím v organismu.[2] Bilastin má srovnatelnou účinnost s cetirizinem (Zyrtec), fexofenadinem, a desloratadinem.[3] V České republice je dostupný jako volně prodejné léčivo pod obchodním názvem Xados.

Bilastin je v Evropské unii schválen pro symptomatickou léčbu alergického zánětu spojivek a kopřivky.[4]

Studie prokázaly,[jaké?] že bilastin je rovněž účinným léčivem pro léčbu kožních a očních projevů alergické reakce.[3][5] Bilastin dále splňuje kritéria Evropské akademie a klinické imunologie pro léčbu alergické rýmy.[5]

Chemický popis[editovat | editovat zdroj]

Bilastin, neboli systematicky 2-[4-[2-[4-[1-(2-ethoxyethyl) benzimidazol-2-yl] piperidin-1-yl] ethyl] fenyl]-2-methylpropionová kyselina, je de novo syntetizovaná molekula s molekulovou hmotností 463,6 daltonů a chemickou strukturou podobnou piperidinyl-benzimidazolu.[6] Bilastin tedy může být klasifikován do stejných chemických kategorií, kam spadají rovněž další nová antihistaminika, ačkoliv není strukturním derivátem, metabolitem, nebo enantiomerem žádného z nich, nýbrž nová, původní molekula, syntetizovaná od počátku jako antihistaminikum druhé generace.[6]

Farmakologie[editovat | editovat zdroj]

Farmakodynamika[editovat | editovat zdroj]

Bilastin se váže na lidské rekombinantní histaminové H1 receptory se srovnatelnou afinitou jako astemizol a difenylhydramin, s trojnásobně vyšší afinitou, než cetirizin a pětinásobně vyšší afinitou. než fexofenadin. Na myších modelech bylo pozorováno, že perorálně podaný bilastin antagonizuje účinky histaminu v závislosti na dávce a s potencí podobnou cetirizinu a 5,5–10násobně vyšší, než u fexofenadinu.[7]

In vivo studie prokázaly, že antihistaminická a antialergická aktivita bilastinu je přinejmenším srovnatelná s ostatními antihistaminiky 2. generace.[3][8]

Farmakokinetika[editovat | editovat zdroj]

Absorpce[editovat | editovat zdroj]

Bilastin je nejlépe absorbován nalačno a dosahuje průměrné nejvyšší plazmatické koncentrace 220 ng/mL přibližně hodinu po podání.[6] Absorpce je snížena předchozím jídlem s vysokým obsahem tuků a ovocnými šťávami. Celková biodostupnost při perorálním podání dosahuje přibližně 60 %.[6] Bilastin má v rozmezí dávky 2,5–220 mg u zdravých dospělých jedinců lineární farmakokinetiku a při 14denní léčbě nebyla prokázána akumulace v organismu.[6]

Distribuce[editovat | editovat zdroj]

Bilastin má distribuční objem 1,29 l/kg, poločas eliminace 14,5 h a vaznost k proteinům v plazmě mezi 84–90 %.[9]

Bilastin selektivně účinkuje mimo oblast CNS a jen velmi omezeně prostupuje hematoencefalickou bariérou, což je způsobeno afinitou k P-glokoproteinům.[10][11]

Metabolismus[editovat | editovat zdroj]

Bilastin není významně metabolizován a je ve velké míře vyloučen v nezměněné podobě, a to ze dvou třetin ve stolici a ze třetiny v moči. Rovněž nedochází k metabolizaci v játrech. 94 % podané dávky je vyloučeno během 24 hodin od podání[6]

Užití v medicíně[editovat | editovat zdroj]

Allergická rýma a zánět spojivek[editovat | editovat zdroj]

Klinická účinnost bilastinu v léčbě alergické rýmy a kopřiky byla hodnocena v 10 klinických studiích, které zahrnovaly více než 4600 pacientů. Každá z těchto studií zahrnovala srovnání s placebem, jakožto i již schválenými a zavedenými antihistaminiky druhé generace.

Alergická rýma[editovat | editovat zdroj]

Studie pro zhodnocení účinnosti proti alergické rýmě byly dvojtě zaslepené, se zahrnutím placeba na kohortě, zahrnující muže a ženy od 12. roku věku se symptomatickým onemocněním na začátku studie. Nazální symptomy byly hodnoceny jak před začátkem studie, tak během ní, a to na denní bázi. Jiné, než nazální symptomy (svědění očí, nadměrná produkce slz, svědění uší a horního patra) byly též hodnoceny na škále od 1 do 3, aby následně mohlo být zhodnoceno celkové skóre symptomů, jakožto i další parametry a jejich denní vývoj u každého pacienta. Rovněž byla brána v potaz kvalita života a celkový diskomfort pacienta. Dále pak byly hodnoceny frekvence nežádoucích účinků, tolerance k léčivu a obecná bezpečnost léčby. Tato studie prokázala, že bilastin je přinejmenším stejně účinný jako cetirizin a desloteradin.[8]

Urtikarie[editovat | editovat zdroj]

Závěry z přehledové studie, která hodnotila závěry studií, které se zabývaly účinností bilastinu na kožních modelech a modelech urtikarie, ve snaze zjistit účinné podávání bilastinu pro léčbu urtikarie, konstatují, že bilastin má excelentní profil pro léčbu urtikarie jak z pohledu účinnosti, tak bezpečnosti, ačkoliv lze konstatovat, že pro definitivní závěry a srovnání s jinými přípravky je třeba dalších klinických studií.[12]

Podání a dávkování[editovat | editovat zdroj]

Bilastin je dodáván ve formě tablet pro perorální podání, užívaných vcelku a zapitých vodou. Bilastin by neměl být užíván 1 hodinu před, či 3 hodiny po posledním jídle, neb by to mohlo vést ke zhoršení vstřebání a snížení účinnosti. [13] Při snížené funkci jater a ledvin není nutná úprava dávky.[13]

Účinek bilastinu začíná při perorálním podání nastupovat 30–60 minut po podání.[3] Volně prodávaný bilastin mohou užívat osoby od 12. roku věku.[5][13]

Interakce[editovat | editovat zdroj]

Data z preklinických výzkumů naznačovala možnost interakcí mezi bilastinem a léčivy či potravinami, které inhibují, či naopak indukují P-glykoproteiny. Podání bilastinu zároveň s grapefruitovou šťávou významně snižuje aktivitu bilastinu v organismu.[14]

Vedlejší účinky[editovat | editovat zdroj]

Toxicita bilastinu, hodnocená v preklinických toxikologických studiích na zvířecích modelech pro perorální i intravenózní podání prokázala nulovou mortalitu při perorálním podání i v extrémních dávkách, kdy nedošlo k toxickému působení na žádný orgán, ani k účinkům na plodnost, případně k mutagenním, karcinogenním, či teratogenním účinkům.[15]

V klinických studiích byl bilastin dobře tolerován s vedlejšími účinky na úrovni placeba, a to jak u zdravých dobrovolníků, tak u pacientů s alergickou rýmou, či kopřivkou. Ačkoliv levocetirizin a desloteradin měly podobný toleranční profil, bilastin byl tolerován lépe, než cetirizin, s menším počtem vedlejších účinků. Při studiích nebyly u sledovaných pacientů pozorovány ani žádné změny v životních funkcích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ilaxten 20 mg tablets - Summary of Product Characteristics (SmPC) - (emc). www.medicines.org.uk [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Corcóstegui R, Labeaga L, Innerárity A, Berisa A, Orjales A. Preclinical pharmacology of bilastine, a new selective histamine H1 receptor antagonist: receptor selectivity and in vitro antihistaminic activity. Drugs in R&D. 2005, s. 371–384. DOI 10.2165/00126839-200506060-00005. PMID 16274260. S2CID 23407135. 
  3. ↑ a b c d Jáuregui I, Bartra J, del Cuvillo A, Dávila I, Ferrer M, Montoro J, Mullol J, Sastre J, Valero A. Bilastine and quality of life. Journal of Investigational Allergology & Clinical Immunology. 2011, s. 16–23. PMID 22185046. 
  4. ↑ Cumulative Nce introduction index, 1983–2010. [s.l.]: [s.n.], 2011. (Annual Reports in Medicinal Chemistry; sv. 46). ISBN 9780123860095. DOI 10.1016/B978-0-12-386009-5.00035-7. S. 531–551. 
  5. ↑ a b c Bousquet J, Ansótegui I, Canonica GW, Zuberbier T, Baena-Cagnani CE, Bachert C, Cruz AA, González SN, Kuna P, Morais-Almeida M, Mullol J, Ryan DP, Sánchez-Borges M, Valiente R, Church MK. Establishing the place in therapy of bilastine in the treatment of allergic rhinitis according to ARIA: evidence review. Current Medical Research and Opinion. January 2012, s. 131–139. DOI 10.1185/03007995.2011.648263. PMID 22149770. S2CID 8429174. 
  6. ↑ a b c d e f Jáuregui I, García-Lirio E, Soriano AM, Gamboa PM, Antépara I. An overview of the novel H1-antihistamine bilastine in allergic rhinitis and urticaria. Expert Review of Clinical Immunology. January 2012, s. 33–41. DOI 10.1586/eci.11.87. PMID 22149338. S2CID 207209051. 
  7. ↑ Corcóstegui R, Labeaga L, Innerárity A, Berisa A, Orjales A. Preclinical pharmacology of bilastine, a new selective histamine H1 receptor antagonist: receptor selectivity and in vitro antihistaminic activity. Drugs in R&D. 2005, s. 371–384. DOI 10.2165/00126839-200506060-00005. PMID 16274260. S2CID 23407135. 
  8. ↑ a b Bachert C, Kuna P, Sanquer F, Ivan P, Dimitrov V, Gorina MM, van de Heyning P, Loureiro A, Bilastine International Working Group. Comparison of the efficacy and safety of bilastine 20 mg vs desloratadine 5 mg in seasonal allergic rhinitis patients. Allergy. January 2009, s. 158–165. DOI 10.1111/j.1398-9995.2008.01813.x. PMID 19132976. S2CID 20109223. 
  9. ↑ Jauregizar N, de la Fuente L, Lucero ML, Sologuren A, Leal N, Rodríguez M. Pharmacokinetic-pharmacodynamic modelling of the antihistaminic (H1) effect of bilastine. Clinical Pharmacokinetics. 1 August 2009, s. 543–554. DOI 10.2165/11317180-000000000-00000. PMID 19705924. S2CID 552051. 
  10. ↑ Church MK. Urticaria and Angioedema. [s.l.]: Springer International Publishing, 2021. ISBN 978-3-030-84573-5. DOI 10.1007/978-3-030-84574-2_11. S2CID 239944965. Kapitola Antihistamines, s. 153–165. 
  11. ↑ Montoro J, Mullol J, Dávila I, Ferrer M, Sastre J, Bartra J, Jáuregui I, del Cuvillo A, Valero A. Bilastine and the central nervous system. Journal of Investigational Allergology & Clinical Immunology. 2011, s. 9–15. PMID 22185045. 
  12. ↑ Church MK, Labeaga L. Bilastine: a new H1 -antihistamine with an optimal profile for updosing in urticaria. Journal of the European Academy of Dermatology and Venereology. September 2017, s. 1447–1452. DOI 10.1111/jdv.14305. PMID 28467671. S2CID 35712759. 
  13. ↑ a b c Allertine (bilastine) [online]. [cit. 2022-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2023. 
  14. ↑ Bailey DG. Fruit juice inhibition of uptake transport: a new type of food-drug interaction. British Journal of Clinical Pharmacology. November 2010, s. 645–655. DOI 10.1111/j.1365-2125.2010.03722.x. PMID 21039758. 
  15. ↑ Horak F, Zieglmayer P, Zieglmayer R, Lemell P. The effects of bilastine compared with cetirizine, fexofenadine, and placebo on allergen-induced nasal and ocular symptoms in patients exposed to aeroallergen in the Vienna Challenge Chamber. Inflammation Research. May 2010, s. 391–398. DOI 10.1007/s00011-009-0117-4. PMID 19943178. S2CID 30289994. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bilastin&oldid=23628576“