Belmontská zpráva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Belmontská zpráva (The Belmont Report) je jednou ze základních směrnic pro etické komise posuzující projekty související s lékařskými výzkumy na lidech ve Spojených státech amerických. Vydána byla 30. 9.1978 v Baltimoru. Mezi základní principy Belmotské zprávy patří: úcta k lidem, respektování důstojnosti člověka, požadavek neškodit a být prospěšný, spravedlnost, informovaný souhlas, anonymita a důvěrnost. Tyto principy shrnují základní etické tradice západní kultury.

Belmontská zpráva byla vytvořena Národní komisi pro ochranu lidských subjektů biomedicínského a behaviorální výzkumu (National Commission for the Protection of Human Subjects of Biomedical and Behavioral Research) a její plný název je Belmontská zpráva: etické zásady a pokyny pro ochranu lidských subjektů výzkumu, zprávy Národní komise pro ochranu lidských subjektů biomedicínského a behaviorální výzkumu.

Belmontská zpráva v dnešní době slouží spíše jako historický dokument a poskytuje morální rámec pro pochopení předpisů pro využití lidských bytostí v experimentálních výzkumech ve Spojených státech amerických.  

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za předchůdce Belmontské zprávy lze považovat Norimberský kodex vydaný v roce 1947 který vznikl v souvislosti s Norimberským procesem v reakci na hrůzné experimenty, které byli prováděny na vězních v koncentračních táborechnacistickém Německu v průběhu Druhé světové války. Norimberský kodex v 10 bodech formuluje základní zásady experimentování na lidech, například nutnost dobrovolného souhlasu osoby, na níž je experiment prováděn; prospěšnost experimentu; výsledek experimentu musí ospravedlňovat újmu; experiment by se měl vyvarovat všech fyzických a mentálních poškození; experiment by neměl být prováděn, pokud existuje podezření na možné způsobení smrti, nebo invalidity; měla by existovat možnost kdykoliv od experimentu odstoupit; experiment by měl provádět pouze kvalifikovaný experimentátor atd.

Jiné experimenty prováděli za Druhé světové války například japonští váleční zločinci v Jednotce 731.

Mezi další neetické výzkumy patřila Tuskegee Syphyllis Study v USA zveřejněná v roce 1972. Výzkum začal v roce 1932 a byl zaměřen na zkoumání spontánního průběhu syfilisu na afroamerických občanech, kterým nebyla podána účinná látka penicilin. Odhalení této studie vyvolalo v USA skandál, který vedl až k sepsání Belmontské zprávy a jejímu vydání v Belmontském konferenčním centru v Baltimoru 30. zaří 1978. Později 18. dubna 1979 byl dokument otištěn v oficiálním deníku americké vlády (The Federal Register).

Principy[editovat | editovat zdroj]

Úcta k lidem[editovat | editovat zdroj]

S každým člověkem bez výjimky se má zacházet jako s autonomní bytostí. Autonomní bytostí je jedinec, který je schopný uvažovat nad osobními cíli a na základě toho jednat. Na základě tohoto principu je nutno získat informovaný souhlas jedince a výzkumník musí podat informace o experimentu a mít jistotu, že subjekt pochopil veškeré informace a do experimentu vstupuje dobrovolně.

Respektování důstojnosti člověka[editovat | editovat zdroj]

Úcta ukazuje, jak si vážíme ostatních a jakou hodnotu v nich vidíme. Zároveň se na tom odráží, jak si vážíme sami sebe. Ošetřující personál, tak reflektuje své hodnoty. Každý jedinec rozhoduje o svých zájmech, proto je nutnost ho do rozhodování o sobě samotném zapojit.

Požadavek neškodit a prospěšnost[editovat | editovat zdroj]

Požadavek neškodit vychází z Hippokratova axiomu – ochrana subjektu před fyzickým a psychickým poškozením, před nátlakem nebo zneužitím. Účastník experimentu musí být ubezpečen, že ho výsledek nijak nepoškodí. Prospěšnost je tedy dána maximalizací prospěchu a minimalizací škod.

Spravedlnost (ekvita)[editovat | editovat zdroj]

Subjekty výzkumu mají nárok na spravedlivé zacházení. Personál tak posuzuje nezbytnost úkonu pro pacienta a snaží se o její redukci. Nediskriminuje výběr na základě vědeckých kritérií. Není zaujatý vůči těm, kteří odmítli účast ve výzkumu. Dodržuje všechny předem stanovené podmínky ve výzkumu a zaručuje dostupnost badatele a odborné pomoci v případe poškození. Zajišťuje také objasnění výsledků získaných ve studii, právo na soukromí, důvěrnost, ochranu údajů, zachování anonymity a zdvořilost.

Anonymita[editovat | editovat zdroj]

Respektování důvěrných informací subjektu výzkumu, záruka neidentifikace konkrétních osob, které poskytují informace. Lze rozlišit tři druhy anonymity:

  • Faktická (jméno účastníka výzkumu není známo)
  • Psychologickou (jsou vyloučené „otázky na tělo“)
  • Sociologickou (v průběhu zpracování dat nelze identifikovat zúčastněné)

Důvěrnost[editovat | editovat zdroj]

Slibuje, že jakákoliv data, která by mohla identifkovat účastníka výzkumu nebudou zveřejněna. Je zároveň chráněna zákonem na ochranu osobních údajů (zákon š. 101/2000 Sb)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belmont Report na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2009, 176 s.
  • VITA NOSTRA REVUE, Časopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, Praha, 2/2011, 56 dostupné online