Bejt Chašmonaj
| Bejt Chašmonaj בית חשמונאי | |
|---|---|
 Zástavba v Bejt Chašmonaj | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 31°53′26″ s. š., 34°54′58″ v. d. |
| Nadmořská výška | 113 m n. m. |
| Stát |  Izrael |
| distrikt | Centrální |
| oblastní rada | Gezer |
  Bejt Chašmonaj | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 158 (2014[1]) |
| Správa | |
| Vznik | 1972 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bejt Chašmonaj (hebrejsky בֵּית חַשְׁמוֹנַאי, doslova „Hasmoneův dům“, v oficiálním přepisu do angličtiny Bet Hashmonay[2], přepisováno též Beit Hashmonay) je vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) v Izraeli, v Centrálním distriktu, v Oblastní radě Gezer.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Leží v nadmořské výšce 113 metrů na pomezí hustě osídlené a zemědělsky intenzivně využívané pobřežní nížiny a regionu Šefela. Severovýchodně od vesnice protéká Nachal Ajalon.
Obec se nachází 22 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 25 kilometrů jihovýchodně od centra Tel Avivu a cca 32 kilometrů severozápadně od historického jádra Jeruzalému. Bejt Chašmonaj obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. Pouze ve městech Lod a Ramla severně odtud žije cca dvacetiprocentní menšina izraelských Arabů.
Bejt Chašmonaj je na dopravní síť napojen pomocí lokální silnice číslo 424. Východně od obce probíhá dálnice číslo 1 spojující Tel Aviv a Jeruzalém, která se tu kříží se silnicí dálničního typu číslo 431 vedoucí do města Modi'in-Makabim-Re'ut.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Bejt Chašmonaj byl založen v roce 1972.[2] Jméno vesnice odkazuje na Šim'ona Thassiho z rodu Hasmoneovců, který měl v tomto regionu v 2. století před naším letopočtem mocenskou základnu. Založení nynější osady iniciovala Židovská agentura pro usídlení zejména učitelů, kteří působili na zdejší regionální škole Ajalon. V první fázi se tu usadilo 15 rodin. Od roku 1987 sídlí v obci úřady Oblastní rady Gezer. Dále tu funguje regionální základní i střední škola, mateřské školy, synagoga, knihovna a sportovní areály.[3]
Roku 2004 začala výrazná stavební expanze obce sestávající ze 350 domů. Dokončení se plánuje v závěru roku 2010.[3]
Demografie[editovat | editovat zdroj]
Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Bejt Chašmonaj Židé - cca 2100 osob (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, cca 2200 osob).[1]
Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě prudce rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 2158 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 1,5 %.[1]
| Rok | 1972 | 1983 | 1995 | 2001 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 37 | 77 | 996 | 857 | 857 | 914 | 927 | 1171 | 1484 | 1649 | 1509 | 1736 | 2010 | 2087 | 2127 | 2158 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
- ↑ a b יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
- ↑ a b בית חשמונאי [online]. gezer-region.muni.il/ [cit. 2010-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-11. (hebrejsky)
- ↑ רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
- ↑ שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bejt Chašmonaj na Wikimedia Commons - (hebrejsky) Oficiální stránky Oblastní rady Gezer Archivováno 11. 6. 2008 na Wayback Machine.
