Barbara Hepworthová

Barbara Hepworthová
	Barbara Hepworthová v roce 1966
Narození	10. ledna 1903 ; Wakefield, West Yorkshire, Spojené království
Úmrtí	20. května 1975 (ve věku 72 let) ; St. Ives, Cornwall, Spojené království
Národnost	britská
Vzdělání	Leeds School of Art; Royal College of Art
Alma mater	Royal College of Art; Leedská umělecká univerzita; Wakefield Girls' High School
Povolání	sochařka
Manžel(ka)	John Skeaping (1924–1933); Ben Nicholson (1938–1951)
Významná díla	Conversations with Magic Stones, Figure Three; Elegy III; Sea Form
Ocenění	Dame of the British Empire (CBE), 1965
Webová stránka	barbarahepworth.org.uk
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jocelyn Barbara Hepworthová, DBE (nepřechýleně Hepworth; 10. ledna 1903 Wakefield, West Yorkshire – 20. května 1975 St. Ives, Cornwall, Spojené království) byla britská sochařka. Její díla představovala nové ideje a spolu s generačními druhy (Ivon Hitchens, Henry Moore, Ben Nicholson, Naum Gabo) byla zakladatelkou moderního umění, zejména sochařství, v Británii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako nejstarší dítě Herberta a Gertrude Hepworthových. Její otec byl stavební inženýr v radě hrabství West Riding a roku 1921 se stal stavebním inspektorem. Navštěvovala Wakefield Girls High School a získala stipendium ke studiu na Leeds School of Art od roku 1920 (kdy se zde setkala s Henry Moorem). Následujícího roku jí hrabství udělilo stipendium ke studiu na Royal College of Art, kde získala závěrečný diplom roku 1924, a jako stipendistka RCA pokračovala ve studiu v Itálii.

Do Florencie a Říma odjela se sochařem John Skeapingem, za kterého se později provdala a měla s ním syna Paula. Po návratu do Londýna (1926) se oba stali členy 7 & 5 Society, která sdružovala moderní výtvarníky. Manželé se rozvedli v roce 1931.

Ve 30. letech navštívila Paříž s malířem Benem Nicholsonem a seznámila se s Brancusim, Picasem, Braquem, Arpem a Piet Mondrianem. Hepworthová a Nicolson se stali roku 1933 členy Abstraction Création a Unit One, roku 1934 rodiči trojčat (Simon, Rachel and Sarah) a roku 1938 uzavřeli manželství.

Na počátku války se rodina přestěhovala do St. Ives v Cornwallu. Zde se starala o své 4 děti a zabývala se komorní plastikou. Do St. Ives se z Londýna uchýlil také Naum Gabo, který silně ovlivnil pozdější tvorbu sochařky. Od roku 1949 pracovala Hepworthová v tamějších Trewyn studios až do své smrti. Manželství s Benem Nicholsonem bylo rozvedeno roku 1951.

Roku 1950 se zúčastnila Benátského bienále a o rok později dvěma sochami na Festival of Britain. Po retrospektivní výstavě ve Wakefield (1951) následovaly retrospektivy ve Whitechapel Gallery (1954, 1962) a Tate Gallery (1968). Roku 1959 obdržela Grand Prix na bienále v Sao Paolo.

Vystupovala v dokumentu 5 britských sochařů (Práce a Výpovědi) amerického režiséra Warren Forma z roku 1964. Roku 1965 obdržela titul Dame of the British Empire(CBE), roku 1968 čestný doktorát na Univerzitě v Oxfordu. Od roku 1964 byla kurátorkou Tate Gallery.

Zemřela při požáru jejího ateliéru v St. Ives, Cornwall, dne 20. května 1975 ve věku 72 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Začínala jako kamenosochařka a využívala nejrůznější druhy kamene lámané v Anglii (vápenec z Hopton Wood, červený pískovec) nebo alabastr a exotická dřeva. Již v jejích raných dílech je patrný neobyčejný cit pro materiál a postupné směřování od figury k abstraktním organickým tvarům (Sculpture with Profiles, 1932, Two Forms, 1933). Byla stejně jako Henry Moore přitahována uměním „primitivů“, ale v souvislosti s členstvím ve skupině Abstraction Création (1933) se silným inspiračním zdrojem stal i pařížský surrealismus a abstraktní umění.

Ještě roku 1934, v době těhotenství, tvoří figurální Mother and Child (1934), ale už v roce následujícím přechází k čisté abstrakci (Discs in Echelon, 1935, Three Forms, 1935) a zkoumání prostorových vztahů. Její plastiky z 30. let se vyznačují oblými organickými tvary a hladkým povrchem. Důležitou roli v celém jejím sochařském díle hraje perforace hmoty a prázdný konkávní prostor uvnitř tvaru. Od počátku 40. let v některých komorních sochách používá barvu a kombinaci hmoty se strunovým výpletem (Sculpture with Colour, Deep Blue and Red, 1940). Řada soch souvisí s krajinou a mořem v Cornwallu (Landscape structure, 1944, Pelagos, 1946).

V kresbách se zabývá vztahy figur, které pak převede do kamene jako fúzi dvou organických tvarů – postav (Bicentric form, 1949, Image, 1951-2) nebo v prostoru aranžované skupiny útvarů (Group I (Concourse), 1951, Group II, People Waiting, 1952). Sochy inspirované krajinou nazývá Forms s odkazem na konkrétní útvar v krajině (Curved Form (Trevalgan), 1956).

Od poloviny 50. let se zabývá i zcela abstraktními tématy (Theme on electronics, Orpheus, 1956–59) a od skulptur přechází ke konstrukcím (Winged figure, 1963). Modeluje složité prostorové tvary i figury určené do exteriéru a k odlití do bronzu (Figure for Landscape, 1959/60), ale zároveň tvoří abstraktní sochy ve dřevě a mramoru (Image II, 1960, Pierced Form, 1963/4), které komentuje:

„'I believe that the dynamic quality of the surfaces of a sculpture can be increased by devices which give one the impression that a form has been created by forces operating within its own mass as well as from outside... the piercing of mass is a response to my desire to liberate mass without departing from it.“

"Věřím, že dynamická kvalita povrchů sochy může být zesílena prostředky, které navozují dojem, že tvar vznikl silami, které hmotu formovaly zevnitř i z vnějšku... proražení hmoty je výrazem mé touhy osvobodit ji aniž bych hmotu opustila".

Nadále označuje své sochy většinou jako tvary nebo znaky (Single form, 1961) nebo pojmenovává jejich geometrické formy (Squares with two circles, 1963). Opouští dosavadní rozměry svých plastik respektující měřítka lidské postavy a v exteriérových plastikách směřuje k monumentalitě (Four-Square (Walk Through), výška 4,3 m, 1966, Single Form (pro OSN), výška 6,4 m, 1964).

V 70. letech tvoří sérii abstraktních grafik a kreseb a figurální skupiny pro sochařské parky (Family of Men, 1970, Conversation with Magic Stones, 1973), ale vrací se i k sochařství v kameni v několika komorních plastikách, kde znovu uplatňuje svůj vytříbený cit pro materiál (Stone face, 1973, Fallen Images, 1974/75)).

V bývalém ateliéru a domově je nyní zřízeno Muzeum Barbary Hepworthové. V květnu 2011 bylo nákladem 35 mil. Liber zřízeno nové muzeum The Hepworth Wakefield ve West Yorkshire.

Sochy ve veřejném prostoru (výběr)[editovat | editovat zdroj]

1953 Monolith (Empyrean), Kenwood House in Hampstead
1953 Madona and child, Parish church, St Ives (památník synu Paulovi, který zahynul při leteckém neštěstí během služby u Královského letectva v Thajsku)
1958 Ascending Form (Gloria), New Hall, Cambridge
1961–64 Single Form , památník příteli a Generálnímu tajemníku OSN Dag Hammarskjold, který zahynul při leteckém neštěstí, budova OSN, New York
1962 Winged Figure, the John Lewis building, Oxford Street
1966 Four-square walk-through, Churchill College, Cambridge
1966 Construction (Crucifixion): Homage to Mondrian, Winchester Cathedral
1969 Two Forms, Divided Circle, Dulwich Park v jižním Londýně (2011 byla odcizena ze soklu, pravděpodobně sběrači kovů)

Zastoupení ve sbírkách (výběr)[editovat | editovat zdroj]

St Ives, Barbara Hepworth Museum and Sculpture Garden (v majetku a správě Tate Gallery)
The Hepworth Wakefield
Tate Gallery, London
The British Council, London
Government Art Collection, London
Scottish National Gallery of Modern Art, Edinburgh
Rijksmuseum Kröller-Müller, Otterlo
Museum Boymans-van Beuningen, Rotterdam
Wilhelm-Lehmbruck Museum, Duisburg
Fondation Maeght, Saint-Paul
Izraelské muzeum, Jerusalem
Muzeum moderního umění, New York
Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C.
Art Institute of Chicago
San Francisco Museum of Modern Art
J. Paul Getty Museum, Los Angeles
Yale Center for British Art, New Haven
Art Gallery of Ontario, Toronto
National Gallery of Canada, Ottawa
The National Museum of Modern Art, Kyoto
Hakone Open-Air Museum
The National Gallery of Victoria, Melbourne
The Museum of New Zealand, Wellington

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pierced Hemisphere II, 1937/8 , Tate Modern
Forms in Echelon, 1938, Tate Modern
Monolith (Empyrean), 1953, Gardens of Kenwood House, London
Curved form (Trevalgan), 1956, KMM Sculpture Park, Holandsko
Curved form with inner form (Anima), 1959, KMM Sculpture Park, Holandsko
Single Form, 1961 Battersea Park
Epidauros, 1961, St. Ives
Oval form (Trezion), 1962/3, KMM Sculpture Park, Holandsko
Dual form, 1965, KMM Sculpture Park, Holandsko
Crucifixion, Hommage to Mondrian, grounds of Winchester Cathedral, 1966
Four Square Walk Through, 1966, Churchill College, Cambridge
Two Forms, Divided Circle, 1969, Clare College, Cambridge

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek byl vytvořen s použitím více anglických zdrojů, zejména katalogu děl v Tate Britain a není přímým překladem z anglické Wikipedie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

The London Group

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Read, Herbert (ed.), Unit One: The Modern Movement in English Architecture, Painting and Sculpture, Cassell, London,1934
Martin, J.L., Ben Nicholson and Naum Gabo (eds.), Circle: International Survey of Constructive Art, Faber & Faber, London, 1937
Browse, Lillian (ed.), Introduction by William Gibson, Barbara Hepworth: Sculptress, Faber & Faber, London, 1946
Barbara Hepworth: Carvings and Drawings, introduction by Herbert Read, Lund Humphries, London, 1952
Hammacher, A. M., Barbara Hepworth, A. Zwemmer, London, 1958
Hodin, J.P., Barbara Hepworth: Life and Work, Lund Humphries, London, 1961
Shepherd, Michael, Barbara Hepworth, Methuen, London, 1963, ISBN 0-902752-35-9
Bowness, Alan, Barbara Hepworth: Drawings from a Sculptor’s Landscape, Cory, Adams & Mackay, London, 1966
Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 136-138
Bowness, Alan [ed.], The Complete Sculpture of Barbara Hepworth 1960-1969, Lund Humphries, London, 1971, ISBN 0-85331-271-0
Fraser Jenkins, David, Barbara Hepworth: A Guide to the Tate Gallery Collection at London and St Ives, Tate Gallery Publications, 1982, ISBN 0-905005-83-X
Wilkinson, Alan G., Barbara Hepworth: The Art Gallery of Ontario Collection, Art Gallery of Ontario, Toronto, 1991, ISBN 978-0-919777-97-2
Thistlewood, David, Barbara Hepworth Reconsidered, Liverpool, 1996, ISBN 978-0-85323-770-9
Curtis, Penelope, Barbara Hepworth, Tate Gallery Publications, London, 1998, ISBN 978-1-85437-225-3
Gale, Matthew and Stephens, Chris, Barbara Hepworth, Tate Gallery Publishing, London, 1999, ISBN 978-1-85437-347-2
Bowness, Sophie, Barbara Hepworth: Stone Sculpture, Pace Wildenstein Gallery, New York, 2001, ISBN 1-930743-02-5
Sophie Bowness (ed.) Barbara Hepworth: The Plasters (with contributions by Sophie Bowness, David Chipperfield, Frances Guy, Jackie Heuman, Tessa Jackson, Simon Wallis and Gordon Watson), (Lund Humphries), 2011, ISBN 978-1-84822-066-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Barbara Hepworthová na Wikimedia Commons
Tate: Dame Barbara Hepworth, životopis, galerie děl
B. Hepworth, zastoupení ve sbírkách
videozáznam B. Hepworth s komentářem
The Hepworth Wakefield
muzeum a zahrada B. Hepworth v St. Ives