Bangabandhu (F-25)
 Bongobondhu (F-25) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | fregata |
| Třída | třída Ulsan |
| Číslo trupu | F-25 |
| Objednána | 1997 |
| Zahájení stavby | 12. května 1999 (položení kýlu) |
| Spuštěna na vodu | 29. srpna 2000 |
| Uvedena do služby | 20. června 2001 |
| Osud | aktivní (2015) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2170 t (standardní) 2300 t (plný)[1] |
| Délka | 103,7 m |
| Šířka | 12,5 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | CODAD 22 500 hp |
| Rychlost | 25 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 186 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 2× 40mm DARDO (2×2) 8× FM-90N (1×8) 4× Otomat Mk 2 (2×2) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
Bangabandhu (F-25) je fregata bangladéšského námořnictva. Jedná se o výrazně modernizovanou verzi jihokorejských fregat třídy Ulsan.[2] Plavidlo bylo do služby přijato roku 2001 pod názvem Khalid Bin Walid, avšak četné poruchy a nedostatky v jeho konstrukci zapříčinily, že v letech 2002-2007 loď musela být převedena do rezervy a podrobena opravám.[1] Kolem koupě plavidla navíc vypukl korupční skandál.[2] V roce 2009 byla loď přejmenována na Bangabandhu.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Stavba fregaty byla objednána roku 1997 u jihokorejské loděnice Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering v Okpo.[1] Kýl plavidla byl založen 12. května 1999. Trup byl spuštěn na vodu 29. srpna 2000 a dne 20. června 2001 byla fregata přijata do služby pod názvem Khalid Bin Walid.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo je vybaveno bojovým řídícím systémem Thales TACTICOS, systémem řízení palby Thales Lirod Mk 2, navigačním radarem Thales Variant DA-08 a sonarem. Nese také systémy elektronického boje Racal Cutlass, Racal Scorpion a vrhače klamných cílů Super Barricade. Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara Super Rapid v příďové dělové věži a dva 40mm kanónové komplety DARDO. Protivzdušnou bodovou obranu zesiluje osminásobné odpalovací zařízení čínských protiletadlových řízených střel FM-90N (instalováno během pobytu plavidla v rezervě).[2] Údernou výzbroj tvoří čtyři protilodní střely Otomat Mk 2 s dosahem 180 km. Loď dále nese dva trojhlavňové 324mm torpédomety B-515 pro lehká protiponorková torpéda EuroTorp Whitehead A244/S. Na zádi se nachází přistávací plocha pro jeden vrtulník AW109.[2] Pohonný systém je koncepce CODAD. Tvoří jej čtyři diesely SEMT-Pielstick 12PA6V-280STC o výkonu 22 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 25 uzlů. Dosah je 4000 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bangabandhu na Wikimedia Commons
