Přeskočit na obsah

Bachofenové z Echtu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bachofenové z Echtu
znak rodu
ZeměLimbursko, Německo, České království
Titulypáni
Rok založení1325
Větve rodulimburská, německá, rakouská, česká
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bachofenové z Echtu je původem pozdně středověký limburský šlechtický rod s duryňskými, porýnskými a vestfálskými kořeny, známý od 2. čtvrtiny 14. století, povýšený do šlechtického stavu asi roku 1500 v osobě Jakoba Bachhofena z Echtu, který byl činný ve službách Henneberků v Kolíně nad Rýnem. Hlavní rodová sídla byla v Durynsku.

Historie a osobnosti rodu v Čechách

[editovat | editovat zdroj]

Během následujících století se rod Bachofenů rozvětvil z Německa také do Rakouska a do českých zemí. V 18. století několik příslušníků rodu působilo v hnutí svobodných zednářů. Například Ludwig Heinrich Bachofen (1725–1792) v saském Altenburgu roku 1742 stál u založení zednářské lóže Archimedes, dosud činné pod názvem Archimedes u tří rýsovacích prken (Archimedes zu den drei Reißbretern).[1]

  • Abundus Bachofen z Echtu (celým jménem Johannes Abundus Anton Maria Bachofen von Echt (1778–1850) byl první příslušník rodu, který přicestoval do Čech, a to z Koblenze.[2] Patřil ke spiklencům proti Napoleonovi v porýnské pevnosti Ehrenbreitenstein, odkud musel uprchnout. Bydlel s nevlastní dcerou Marií Kindl v Praze na Malé Straně v Nerudově ulici čp. 245/III, pracoval jako fořt ve službách pražského arcibiskupa[3] a podnikal s těžbou jílu a pálením cihel v usedlosti Panenská, kde také zemřel.
Klemens Bachofen z Echtu, kolem 1859
Karl Adolf Bachofen z Echtu s manželkou Albertinou, 1884
Zámek Svinaře
Durynské sídlo Bachofenů - zámek Dobitschen
  • Klemens Bachofen z Echtu (1819 Oelse–1886), přicestoval do Čech roku 1840, byl poslancem rakouské říšské rady a podnikatelem v cukrovarnictví. S manželkou Malvínou, rozenou Richterovou, vyženil Richterův cukrovar na Zbraslavi a druhý cukrovar vlastnil v Líbeznicích. Roku 1863 koupil na Berounsku velkostatek Svinaře se zámkem, hospodářskými dvory Lhotka a Halouny.[4] Zámek dal stavebně upravit a spolu s bratrem Karlem Adolfem, který byl profesí chemik, podnikali v cukrovarnictví, vlastnili několik cukrovarů.[5] Po Klementově smrti zdědila panství vdova Malvína Bachofenová († 1893) a jejich svobodný syn, JUDr. Karel Bachofen (1854–1909)[6] zámek ve Svinařích prodal asi v roce 1900.
  • Karl Adolf Bachofen z Echtu (1830 Oelse-1922 Vídeň) přišel z Vestfálska do Prahy, kde v letech 1848-1853 vystudoval chemii na Karlově univerzitě. Po praxi v cukrovaru svého bratra v Líbeznicích přesídlil do Vídně, kde založil rakouskou rodovou větev. Byl dvorním radou a císař František Josef I. jej povýšil do stavu svobodných pánů. Založil pivovar v Nussdorfu u Vídně,

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Rakouská rodová větev pokračuje do současnosti, baronka Marie Helene Bachofenová von Echt, rozená ze Skene, zdědila roku 1973 zámek Murstätten v Lebringu ve Štýrsku a vlastní ho dosud.

Bachofenové užívají v erbu ovci, kráčející heraldicky doprava, buď bílou na zeleném trávníku nebo černou na stříbrném štítu, shodná ovce je rovněž v klenotu. Barvy se mění podle rodových větví.[7]

  1. Johannis Freimaurerloge » Willkommen. www.loge-altenburg.de [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-15. 
  2. Abund Bachofen von Echt. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  3. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  4. TITTL Hynek, Schematismus velkostatků v Království českém. Praha 1894, s. 45
  5. MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 2010, s.19.
  6. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  7. Max von SPIESSEN, Wappenbuch der westfalischen Adels. Svazek I., Görlitz 1901, s. 6, tab. 14

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 2010, s.19

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]