Břitva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Břitva
Holení břitvou v syrském Damašku

Břitva je speciální nástroj, který je používán pro holení vousů či ochlupení.

Břitvy se vyrábí v různých šířkách čepele. Ta je vyjádřena v palcích (coulech) a sice v osminách. 3/8" = 10 mm, 1/2" = 13 mm, 5/8" = 16 mm, 3/4" = 19 mm, 7/8" = 22 mm. Výrobci: Anglie, v Německu Solingen, ve Francii Hamon, z českých např. Čechie-Střihavka Praha, Černoška-Černoch Praha, Čabradka-Čabrada České Budějovice, Lipka-Komrska Česká Lípa.

Břitva se obtahuje na speciálním kamenu. Ostří se oživuje na obtahovacím řemenu, nejkvalitnější byl juchtový, což je koňská kůže ze Sibiře.[zdroj?] Obtahování břitvy se provádí před každým holením. Ostří břitvy a šířka břitu se kontroluje takto: Do levé ruky uchopíme obyčejnou tužku, aby nám z pěsti trčela ven a držíme ji vodorovně. Na ni, napříč, položíme naplocho břitvu na začátek ostří, a v místě ostří ji trochu přitlačíme. Pak ji příčně táhneme po tužce. Pokud je břitva správně nabroušená a má dostatečně vytažené ostří,tak v místě ostří tlak vytvoří vlnku, která při tahu proběhne v místě tužky celým ostřím. Pokud se vlnka nevytvoří, je vytažené ostří už odbroušené, břitva je tvrdá, a musí se dát znovu nabrousit. Toto pravidlo však neplatí u čtvrtdutého a klínového výbrusu. Kdysi se v holičství také ještě před namydlením obličej napařoval horkou, vlhkou utěrkou, aby vous změkl a povystoupil. Tím se dosáhlo maximální hladkosti kůže – dokonalé oholení.

Oproti běžnému noži se vyznačuje zejména tím, že nemá žádnou špičku, respektive není opatřena hrotem tak, aby se během holení nemohl nikdo poranit bodnutím či píchnutím. Břitva musí být z kvalitní a tvrdě zakalené oceli (i za cenu vyšší křehkosti), aby šla dobře nabrousit a držela ostří. Břitvu nelze používat k jiným účelům z důvodu velmi křehkého ostří, které se snadno vyštípne. Břitvy bývají prakticky téměř vždy (s výjimkou japonských) vyrobeny jako sklapovací resp. zaklapovací, opět z důvody ochrany před pořezáním v době, kdy břitva není používána.

Jedná se o přímého předchůdce žiletek. Vlastní technologie holení vousů je zde velmi podobná technologii holení žiletkou. Při holení vousů je obličej holené osoby (zpravidla mužského pohlaví) pokryt mýdlovým holicím krémem, který má za úkol vousy změkčit. Holič břitvou opatrně smýká (kolmo na ostří) po napnuté kůži a odřezává pomocí jejího ostrého břitu pěnu společně s vousy, provádí holení – holí obličej. Tato práce vyžaduje zručnost i šikovnost tak, aby nedošlo k poranění pokožky holené osoby ani rukou holiče. Holičští učni se učili holit břitvou tak, že na nafouknutých baloncích stahovali břitvou mýdlovou pěnu, což vyžadovalo maximální jemnost v ruce. V případě říznutí se na uzavírání řezné rány používá kamenec.

  • Z historie: V časech, kdy převládala fyzická práce, měli pracovníci některých profesí tak unavené a zhrublé ruce (např. kameníci, kováři), že se nemohli břitvou ani sami oholit. Proto je buď holila manželka nebo museli chodit k holiči. Rovněž tak staří muži, kteří trpěli třesem rukou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Odborná nauka holičská, Bunge Josef, 1931, Živnostenská škola pokračovací, Grafika-Plzeň

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]