Occamova břitva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o logickém principu. O dílu televizního seriálu Dr. House pojednává článek Occamova břitva (Dr. House).

Occamova (Ockhamova) břitva je princip logické úspornosti, od 19. století nazývaný podle anglického logika, františkána Williama z Ockhamu (12871347). Ve skutečnosti je daleko starší a Ockham sám ho sice používá, ale nikde výslovně nevymezuje.[1]

Definice[editovat | editovat zdroj]

Část stránky z knihy Dunse Scota Ordinatio: "...pluralitas non est ponenda sine necessitate..."

Latinská definice tohoto principu zní:

Pluralitas non est ponenda sine necessitate.
tj. Množství (tj. důvodů, příčin) se nemá dokládat, není-li to nezbytné.

nebo v pozdější formulaci

Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem.
tj. Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné.

To se dá interpretovat dvěma mírně odlišnými způsoby. První lze popsat takto:

Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.

Přesnější (užší) chápání Occamovy břitvy se týká částí jedné teorie:

Pokud nějaká část teorie není pro dosažení výsledků nezbytná, do teorie nepatří.
Zdroj: [1]

Použití ve vědě[editovat | editovat zdroj]

Occamova břitva je jedním ze základních principů či postupů, na kterých úspěšně staví i současná věda. Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Trpaslíci ovšem s postrkováním přestanou v roce 2042, což bude znamenat konec známých fyzikálních zákonů. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.

Na druhou stranu se i v současné přírodovědě vyskytuje řada částí, jejichž vztah k Occamově břitvě není bez problémů. Například v kvantové teorii pole se kvůli požadavku kalibrační invariance zavádí pomocná pole, která formálně odpovídají dalším částicím. Ukáže se ovšem (už v rámci teorie), že tato pole jsou „nefyzikální“ (nehmotná a neinteragující). Přesto je snazší a elegantnější budovat teorii za pomoci těchto nefyzikálních objektů. Ještě horší je situace u „interpretace“ mnoha fyzikálních pojmů. Přísně vzato, k výsledkům lze v mnoha teoriích dojít prostě spočtením příslušných rovnic a názornější představy o významu jednotlivých členů v rovnicích jsou nadbytečné. V occamovském duchu by bylo vhodné je z teorie odřezat, v praxi se ale ukazuje, že bez těchto „nadbytečných“ představ často lidé nejsou schopní o teorii uvažovat. K mnoha výrazným pokrokům přispěly i jen změny těchto představ.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. W. M. Thorburn, The Myth of Occam's Razor. In: Mind 1918, vol. 18/107:345-353.