Assumpta, svatý Mikuláš a svatý Václav z Vilémova

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Assumpta, svatý Mikuláš, svatý Václav z Vilémova (1515–1520)

Assumpta, svatý Mikuláš a svatý Václav z Vilémova (1515–1520) jsou pozdně gotické dřevěné polychromované sochy, které tvořily součást nedochovaného hlavního oltáře kostela Sv. Mikuláše ve Vilémově. Jsou vystaveny ve stálé expozici Oblastního muzea v Chomutově, kam byly dlouhodobě zapůjčeny z děkanství Římskokatolické církve v Maštově.

Původ soch[editovat | editovat zdroj]

Kvalitní provedení soch v přední řezbářské dílně nasvědčuje, že jejich objednavatelem mohl být některý člen rytířského rodu Doupovců z Doupova, kteří spravovali Vilémov od poloviny 15. století do roku 1623. Sochy patrně pocházejí ze staršího a nedochovaného pozdně gotického hlavního oltáře v kostele Sv. Mikuláše ve Vilémově, postaveného ve 2. polovině 14. století.[1] Kostel byl renesančně přestavěn roku 1612 a později barokně upraven. V té době byly sochy umístěny do barokního oltáře z roku 1673, kde přetrvaly až do 90. let 20. století. Roku 1992 byly sochy Sv. Václava a Sv. Mikuláše zapůjčeny do chomutovského muzea a roku 2013 církev zapůjčila i sochu Assumpty. Původně byla součástí souboru rovněž socha Zmrtvýchvstalého Krista, která byla zdokumentována roku 1928. V sedmdesátých letech 20. století byla umístěna do oratoře kostela svaté Markéty ve Vintířově, roku 1997 odcizena[2] a od té doby je nezvěstná.[3] Tato socha mohla tvořit součást oltářního nástavce nebo byla užívána k inscenacím Kristova Zmrtvýchvstání během sváteční liturgie.[4]

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Sochy z lipového dřeva s vyhloubenou zadní stranou a původní polychromií. Sochy mají rozměry: Assumpta: výška 122 cm, šířka 42,5 cm, hloubka 29 cm, svatý Václav: výška 124 cm, šířka 42 cm, hloubka 23,5 cm, svatý Mikuláš: výška 122 cm, šířka 39 cm, hloubka 29,5 cm. Svatému Václavovi chybí levá ruka od lokte dolů, palec, ukazováček a prostředníček pravé ruky a atribut. Assumpta byla restaurována v letech 1913–1914 a 2009 (A. Svobodová), sochy svatého Václava a svatého Mikuláše byly restaurovány 1994 (H. Forstová) a 2013–2014 (M. Pavlíková).[3]

Vilémovské řezby poprvé popsal ve dvacátých letech 20. století Josef Opitz, který je zařadil do okruhu prací sochaře Ulricha Creutze.[5] Připsání soch již dříve zpochybnili Jaromír Pečírka (1928) nebo Otakar Votoček (1957) a zejména Jiřina Kumstátová ve své diplomové práci.[6] Pozdější rekonstrukce Creutzova životopisu německými badateli i stylové zhodnocení dřevěných soch souvislost s jeho dílnou vyloučilo. Řezbář, který sochy vytvořil, je pomocně označován podle svého nejvýznačnějšího díla jako Mistr sv. Anny Samotřetí z Ústí nad Labem. Do Kadaně přišel pravděpodobně s Ulrichem Creutzem a dílna, do které patřil i tzv. Mistr kadaňských Ukřižovaných, zde po několik let pracovala na řadě zakázek.[7]

U všech tří soch je zachováno původní zlacení a kvalitní polychromie, včetně zbytků reliéfního dekoru. Mají shodné základní kompoziční schéma oděvu, inspirované grafickými listy Monogramisty E.S. a švábským sochařstvím z poloviny 15. století, navazujícím na díla Hanse Multschera. Plášť přetažený před tělem se v úrovni pasu přetáčí na rub a tvoří mísovitý záhyb. Podobné drapériové schéma je známo také z norimberského sochařství z doby kolem roku 1470 (Sv. Papež, kostel sv. Sebalda, Norimberk, Sv. Vojtěch, kostel sv. Gertrudy, Frankfurt nad Odrou). Typ Assumpty s diagonálně položeným a živě se pohybujícím dítětem, které se přidržuje Mariina šatu, má původ v dílech krásného slohu a je akcentován např. v soše Dangolsheimské madony Niclause Gerhaerta van Leyden z let 1460-1465.

Vilémovské sochy souvisejí s celou skupinou příbuzných dřevořezeb, z nichž nejstarší je Panna Marie Ochranitelka z Annabergu, a obličejovým typem se podobají svaté Kateřině a svaté Barboře z Místa. Baculatý Ježíšek je téměř identický s dítětem v náručí svaté Anny Samotřetí z Ústí nad Labem nebo sv. Anny z Prunéřova. Shodné jsou rovněž pravidelně stáčené prameny vlasů, řezba rukou Assumpty s úzkými prsty a prodlouženými posledními články.[8] V tomto souboru patří vilémovské sochy k nejkvalitnějším.

V některých rysech jsou vilémovským sochám příbuzné i další dřevořezby z území západních Čech, např. Ukřižovaný nebo sv. Jakub Větší ze Želiny. Podle Jiřího Fajta působil v této době v královských službách v Praze a Kutné hoře sochař Hans Elfeldar, jehož sochu [9] Bolestného Krista ze staré radnice v Kutné Hoře lze rovněž řadit do souvislosti s vilémovskými světci. Společným východiskem pro celý soubor těchto soch jsou práce Veita Stosse z přelomu 15. a 16. století, např. Bolestný Kristus z Volckamerova epitafu (1499) nebo Ukřižovaný z kostela sv. Ducha v Norimberku.[10]

Jiná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Papež, kostel sv. Sebalda, Norimberk (kolem 1470)
  • Sv. Vojtěch, hlavní oltář kostela sv. Gertrudy, Frankfurt nad Odrou (80. léta 15. stol.)
  • Dangolsheimská madona, Niklaus Gerhaert van Leyden, Berlín, Bode Museum (1460-1465)
  • Madona v portálu kostela Korunování Panny Marie v Lautenbachu (1470-1480)
  • Panna Marie Ochranitelka z Annabergu
  • Sv. Anna Samotřetí z Ústí nad Labem
  • Sv. Anna Samotřetí z Prunéřova
  • Sv. Anna Samotřetí z Otvic
  • Sv. Anna Samotřetí z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem (1520), Národní galerie v Praze
    Sv. Anna Samotřetí z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem (1520), Národní galerie v Praze
  • Sv. Anna Samotřetí z Otvic (kolem 1520)
    Sv. Anna Samotřetí z Otvic (kolem 1520)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ W W Tomek, Registra decimarum papalium, Praha 1873
  2. ↑ Michaela Ottová (ed.), Katalog odcizených a nezvěstných děl, I. díl, Praha 1998, s. 28
  3. ↑ a b Helena Dáňová, Renáta Gubíková, 2014, s. 216-217
  4. ↑ Michaela Ottová in: Klípa J, Ottová M, 2015, s. 550–551
  5. ↑ Opitz J, 1923
  6. ↑ Jiřina Kumstátová, 1974
  7. ↑ Chlumská Š. a kol. 2015, s. 178
  8. ↑ Helena Dáňová, Renáta Gubíková, 2014, s. 219
  9. ↑ Jiří Fajt (ed.), Europa Jagellonica, GASK Kutná Hora 2012
  10. ↑ Helena Dáňová, Renáta Gubíková, 2014, s. 223

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-583-1
  • Štěpánka Chlumská a kol., in: Jan Klípa, Michaela Ottová (eds.), Bez hranic. Průvodce výstavou, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-590-9
  • Helena Dáňová, Renáta Gubíková (eds.), Všemu světu na útěchu. Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, 351 s., Oblastní muzeum Chomutov 2014, ISBN 978-80-87898-07-9
  • Jiřina Kumstátová, Ulrich Creutz, kameník náhrobku Jana Hasištejnského z Lobkovic, a otázka jeho českých dřevořezeb, dipl. práce FF UK v Praze 1974 (nepublikována)
  • Ulrich Creutz und die gotische Plastik im Bezirke Kaaden, Erzgebirgs-Zeitung 44, Kaaden 1923

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Assumpta,_svatý_Mikuláš_a_svatý_Václav_z_Vilémova&oldid=23681298“