Archiepiskopie západoevropských farností ruské tradice

Katedrální chrám sv. Alexandra Něvského v Paříži

Archiepiskopie západoevropských farností ruské tradice (francouzsky Archevêché des églises orthodoxes russes en Europe occidentale, rusky Архиепископия православных русских церквей в Западной Европе) je diecéze se zvláštním statusem ve složení Ruské pravoslavné církve, se sídlem v Paříži, s farnostmi po celé Evropě, hlavně ve Francii. Exarchát je někdy též označován jako Rue Daru podle ulice v Paříži kde se nachází jeho katedrála.

Snad nejvýznamnější instituce exarchátu je Pravoslavný teologický ústav svatého Sergeje, založený roku 1925 metropolitou Evlogiem, a byl domovem několika známých pravoslavných teologů a spisovatelů 20. století, včetně Georgije Florovskeho, Alexandra Schmemanna a Jana Meyendorffa (avšak ne Vladimíra Losského, který na ústavu přednášel, nebyl však členem exarchátu, a zůstal při Moskevském patriarchátu).

Historie

Exarchát má svůj původ v letech těsně po nástupu Bolševické revoluce roku 1917, kdy ruští pravoslavní křesťané se sídlem mimo Rusko, a ti kteří uprchli z komunistického režimu, se ocitli v obtížné situaci. Konkrétněji, exarchát lze vysledovat v biskupské službě metropolity Jevlogije Georgijevského z Francie, který byl roku 1921 pověřen sv. Tichonem patriarchou moskevským do čela "Prozatímní správy ruských farností v západní Evropě".

Během roku 1920 drtivá většina ruských pravoslavných věřících v zahraničí, byli spojeni opozicí vůči sovětské vládě, byli příslušníky Ruské pravoslavné církve v zahraničí, v jejíž synodu byl Jevlogij. Roku 1927 se Jevlogij rozešel s Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí (spolu s metropolitou Platonem Rožděstvenským z New Yorku, vůdcem Ruské metropole v Americe) a následně byl jimi odsouzen kvůli rozdělení Ruské emigrantské komunity v západní Evropě.

Roku 1928 Sergij byl zástupcem Moskevského patriarchátu, po němž požadovali prohlášení loajality vůči sovětskému režimu, propozice kterou Jevlogij zpočátku podporoval, ale později zavrhl. Roku 1930 po modlitbě v Londýně za křesťany trpící pod Sověty, byl metropolitou Sergiem, Jevlogij odvolán z funkce a nahrazen. Většina Jevlogijových farností zůstal k němu loajální, nicméně byli proti sovětské vládě. Jevlogij pak požádal ekumenického patriarchu Fotia II., aby patřily pod jeho kanonickou péči. On a jeho společenství byli přijati roku 1931 a byl založen exarchát Ekumenického patriarchátu.

Roku 1945, krátce před svou smrtí, vedl Jevlogij exarchát k návratu do Moskevského patriarchátu. Nicméně po jeho smrti přešlo velký počet farností do Konstantinopolského patriarchátu.

Exarchát byl uzavřen patriarchou Athenagorasem I. před dopisem ze dne 22. listopadu 1965, s jednáním zastupitelstva z 16. – 18. února, berouce v úvahu, že tato etnická struktura už není nutná, vzhledem k integraci imigrantů předcházejících generací.

Exarchát byl uzavřen do 22. ledna 1971, kdy jej stejný patriarcha Athenagoras I. obnovil, ale s vnitřní autonomní organizací. Tento status byl dne 19. června 1999 požehnán patriarchou Bartolomějem I., a uznal její plnou autonomii arcidiecéze ve správních, pastoračních a materiálních podmínkách.

Exarchové

Jevlogij (Georgijevskij) (1921–1946)
Vladimir (Tichonickij) (1946–1959)
Georgij (Tarasov) (1960–1981)
Georgij (Wagner) (1981–1993)
Sergej (Konovalov) (1993–2003)
Gabriel (de Vylder) (2003–2013)
Hiob (Geča) (2013–2015)
Jean (Renneteau) (2016–)

Správní rozdělení

Odkazy

Historie

Exarchové

Správní rozdělení

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy