Antoinette de Maignelais
| Antoinette de Maignelais | |
|---|---|
| Rodné jméno | Antoinette de Maignelais |
| Narození | 1434 Loches |
| Úmrtí | 5. listopadu 1470 (ve věku 35–36 let) Bretaň |
| Povolání | aristokratka a milenka panovníka |
| Choť | André de Villequier (1450–1454) |
| Partner(ka) | Karel VII. Francouzský Francis II |
| Děti | Jeanne de Maignelais Artus de Villequier Antonie de Villequier Jeanne de Villequier Francesc I d'Avaugour Antoine de Maignelais … více na Wikidatech |
| Rodiče | Jean II de Maignelais a Alix Marie de Jouey |
| Příbuzní | Jeanne de Maignelais (sourozenec) Agnès Sorel (sestřenice) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antoinette de Maignelais (1434–1474) byla oficiální milenkou (maîtresse-en-titre) francouzského krále Karla VII. od roku 1450 až do jeho smrti. Po sňatku se stala baronkou de Villequier a v postavení královy milenky nahradila svou sestřenici Agnès Sorel po její náhlém úmrtí. [1] Později se stala i milenkou Františka II., vévody Bretaňského.[1] Působila také jako agentka Karlova syna, pozdějšího krále Ludvíka XI.
Život[editovat | editovat zdroj]
Antoinette byla dcerou Jeana II. de Maignelais a Marie de Jouy. Přes svého otce byla sestřenicí Agnès Sorel, která byla titulární metresou Karla VII. přibližně od roku 1441 až do své náhlé smrti v roce 1450.
Králův pohled ale na Antoinettě spočinul ještě před náhlou smrtí Agnès. V roce 1448, když jí bylo čtrnáct let, jí král daroval panství Maignelais, které byly předmětem dlouhého soudního sporu mezi jejím předkem Raoulem de Maignelais a vévodou de Bourbon. Panství nakonec zůstalo ve vévodově vlastnictví.
Milenka krále Karla VII.[editovat | editovat zdroj]
Ve svých šestnácti letech, krátce poté, co Agnès zemřela, se Antoinetta stala titulární metresou Karla VII. [pozn. 1] [3] V souvislosti s tím provdal Karel VII. Antoinettu za svého prvního komořího, Andrého barona de Villequier de Guerche († 1454) z krajiny Touraine. [2] Při této příležitosti daroval král Antoinettě ostrovy Oléron, Marennes a Arvert jako její věno s důchodem 6000 livrů ročně na celý život. [4] Dopisy udělující tyto výsady jsou z října 1450. Pro ni a jejího manžela nechal král postavit zámek de la Guerche. [5]
V roce 1458 daroval Karel její dceři Jeanne de Maignelais 8 250 franků při sňatku s pánem de Rochefort. Antoinette s ním měla také další dceru, Karel VII. však nelegitimizoval ani jednu z jejích dcer.
Během svého působení v pozici královské metresy spolupracovala Antoinette s dauphinem, budoucím králem Ludvíkem XI. ), se kterým měl král Karel velmi napjatý vztah. Antoinette informovala dauphina o jeho otci, čímž ve skutečnosti působila jako dauphinova agentka u krále.[6]
Milenka vévody Bretaňského[editovat | editovat zdroj]
Když král Karel VII. v roce 1461 zemřel, stala se Antoinette de Maignelais milenkou Františka II., vévody Bretaňského. Vévoda ji všemožně podporoval, a tak měla k dispozici zámek Cholet, kde hostila tehdejší kulturní špičky a ze svého dvora díky tomu udělala centrum kultury v Bretani. S Františkem II. nakonec měla pět dětí.
Když se Antoninetta stala milenkou vévody Bretaňského, očekával král Ludvík XI. Francouzský, že pro něj bude dělat špiónku na vévodském dvoře v Bretani. Zpočátku sice toto očekávání naplňovala, ale nakonec svou loajalitu věnovala vévodovi Bretaňskému. Během války mezi Francií a Bretaní prodala Antoinette de Maignelais své šperky na financování bretaňské armády proti Francii. Když se to doslechl král Ludvík XI., nechal zkonfiskovat její majetek ve Francii.[7]
Antoinette de Maignelais zemřela pokojně na dvoře Františka II. v roce 1474.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoinette de Maignelais na anglické Wikipedii.
- ↑ a b WELLMAN, Kathleen Anne. Queens and mistresses of Renaissance France. New Haven: [s.n.] 1 online resource (xiv, 433 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-19065-6, ISBN 0-300-19065-4. OCLC 841809754
- ↑ a b Vale 1974, s. 135.
- ↑ Wellman 2013, s. 47.
- ↑ Vale 1974, s. 189.
- ↑ Roy 1970, s. 428.
- ↑ Emile Boutin, « Les griffes de Louis XI dans notre histoire régionale » [archive], sur Société des historiens du Pays de Retz (consulté le 5 octobre 2016).
- ↑ Pierre Richard, « Antoinette de Maignelais », Bulletin de la Société Archéologique et Historique de Nantes, vol. 131, 1996.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoinette de Maignelais na Wikimedia Commons
