Přeskočit na obsah

Anežka Bádenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anežka Bádenská
vévodkyně korutanská a hraběnka z Heunburgu
Portrét
Narození1249
Úmrtí2. ledna 1295
PohřbenaFrantiškánský kostel ve Vídni
ManželéOldřich III. Korutanský
Oldřich z Heunburgu
DynastieBabenberkové
OtecHeřman VI. Bádenský
MatkaGertruda Babenberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anežka Bádenská (německy Agnes von Baden, 12492. ledna 1295) byla vévodkyně korutanská a hraběnka z Heunburgu. Podle některých historiků bývá označována jako poslední Babenberkovna.

Narodila se jako dcera Heřmana Bádenského a Gertrudy, jediné dcery Jindřicha Babenberského, jedné ze dvou držitelek Privilegia minus, které po vymření rodu roku 1246 nabylo aktuálnosti.

Anežka byla roku 1263 ve věku čtrnácti let provdána za korutanského vévodu Oldřicha. Manželé od sebe dělilo celých třicet let. Dosud bezdětný, čerstvě ovdovělý Oldřich doufal v narození vytouženého dědice a mimo to byla Anežka dcerou druhé z babenberských dědiček, což z ní činilo výhodnou partii. V prosinci 1268, krátce po popravě Anežčina jediného bratra v Neapoli, sepsal Oldřich se svým bratrancem Přemyslem Otakarem II. smlouvu z Poděbrad, v níž se pravilo, že pokud se mu nepodaří zplodit legitimního dědice, ustanoví Přemysla univerzálním dědicem svých zemí, krom příjmů své choti a zbožných donací. Jedním ze svědků této písemnosti byl i korutanský hrabě Oldřich z Heunburgu, budoucí Anežčin choť.[1] Oldřich Korutanský zemřel v říjnu následujícího roku a díky absenci potomstva jeho země zdědil český král.

Pravděpodobně roku 1270 či 1271 se Anežka provdala za Oldřicha z Heunburgu, dle vídeňského kronikáře se tak stalo na přání Přemysla Otakara II. Novomanželé se údajně za odškodné zřekli Anežčiných práv na majetek v Rakousích, Štýrsku, Korutansku a Kraňsku. Po bitvě na Moravském poli a smrti českého krále tvrdili, že se jich vzdali z donucení.[2][3] V roce 1270 se Oldřich dočasně stal prvním korutanským zemským hejtmanem. Již roku 1271 jej Přemysl nahradil svým zetěm Oldřichem z Drnholce.[4] Poté se hrabě z přičinlivého straníka přetavil ve vzbouřence a byl jedním z iniciátorů vzpoury štýrské a korutanské šlechty proti vládě Přemysla Otakara II. Po jeho smrti na Moravském poli se mu podařilo získat od Rudolfa Habsburského částečnou kompenzaci Anežčina dědictví.

Anežka zemřela v lednu 1295 a byla pohřbena ve františkánském kostele ve Vídni.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Heřman III. Bádenský
 
 
Heřman IV. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Berta Lotrinská
 
 
Heřman V. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Ludvík z Tübingenu
 
 
Berta z Tübingenu
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Heřman VI. Bádenský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Lev
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Irmengarda Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Konrád Štaufský
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
'Anežka I. Bádenská'
 
 
 
 
 
Leopold V. Babenberský
 
 
Leopold VI. Babenberský
 
 
 
 
 
 
Helena Uherská
 
 
Jindřich Babenberský
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Theodora Angelovna
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Gertruda Babenberská
 
 
 
 
 
 
Ludvík II. Durynský
 
 
Heřman I. Durynský
 
 
 
 
 
 
Judita Švábská
 
 
Anežka Durynská
 
 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
Žofie z Wittelsbachu
 
 
 
 
 
 
Anežka z Loonu
 
  1. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 139. 
  2. Žemlička, str. 143
  3. Žemlička, str. 176
  4. OGRIS, Alfred. Vztah Přemysla Otakara II. ke korutanskému vévodství na pozadí politického vývoje ve 13. století. In: BLÁHOVÁ, Marie; HLAVÁČEK, Ivan. Česko-rakouské vztahy ve 13. století : Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. : sborník příspěvků ze symposia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha: Rakouský kulturní institut ; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80-85899-41-8. S. 66.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]