André Beauneveu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
André Beauneveu
André Beauneveu 001.jpg
Narození kolem 1335
Valenciennes
Úmrtí kolem 1400
Bourges
Povolání malíř, sochař a iluminátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Beauneveu (* kolem 1335, Valenciennes, historické hrabství Hainaut – kolem 1400, Bourges) byl franko-vlámský sochař a malíř, řazený k umělcům Severské renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Údaje o životě umělce jsou velmi útržkovité a jeho působení lze doložit pouze ze záznamů jeho patronů. V roce 1359 zaměstnávala vévodkyně Yolande de Bar "Mistra malíře André" při výzdobě kaple na hradě v Niepppe (později zničen). Kolem roku 1364 byl členem pařížské umělecké dílny, která pracovala pro francouzského krále Karla V.. Andre Beauneveu je zmiňován jako uznávaný sochař. Pro období 1367-1372 lze z poznámek jeho současníka, historika Jean Froissarta usuzovat, že možná spolu s Jeanem de Liége působil ve službách anglické královny Filipy z Hainault. Od roku 1372 pracoval pro objednavatele v Nizozemí.

Roku 1386 odešel do Bourges a stal se vrchním správcem ("superintendentem") pro malbu a sochařství na dvoře bratra francouzského krále, vévody Jana z Berry. Podílel se na výzdobě jeho zámků v Bourges a v Mehun-sur-Yèvre. Předpokládá se, že zemřel někdy kolem roku 1400.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Iluminace[editovat | editovat zdroj]

André Beauneveu, Král David, Žaltář Jana z Berry

André Beauneveu je autorem celostránkových iluminací, které zobrazují 24 proroků a apoštolů v Žaltáři Jana z Berry (autor zmíněn v inventáři z roku 1402). Vyobrazení technikou grisaille jsou řazena jako diptych vždy na sousedních stranách knihy a vyznačují se zejména propracovanou architekturou trůnů, kde umělec užívá perspektivní zkratku. Styl miniatur je odvozen z iluminací Jeana Pucelle, jehož nejslavnější dílo, Hodinky Jeanne d'Evreux, vlastnil v té době vévoda Jan z Berry.

Sochy[editovat | editovat zdroj]

Saint Denis, Karel V.
Sv. Kateřina, Kortrijk Onze-Lieve-Vrouwekerk

Roku 1365 pověřil Andrého Beauneveu král Karel V., aby vytvořil tři portrétní ležící mramorové sochy jeho předků, Philipa VI., Johanny Burgundské, a jeho samého pro pohřebiště francouzských králů v bazilice St. Denis. Hrobka Johanny Burgundské byla zničena roku 1793. Ostatní dvě a socha, kde je zachycena živá podoba Karla V., se zachovaly. Umělec dostal honorář 4 700 zlatých franků.

V letech 1374-1377 pracoval Beauneveu na sochách pro hrobku, kterou objednal hrabě Ludvík II. Flanderský. Hrobka nebyla dokončena, ale zachovala se z ní alabastrová socha sv. Kateřiny, která tvořila součást podstavce a nachází se nyní v kostele Onze Lieve Vrouwkerk v Kortrijk.

Pro vévodu Jana z Berry vytvořil Beauneveu sochy pro vévodskou kapli v Bourges a sochy dvanácti apoštolů pro zámek Mehun-sur-Yèvre.[2] Z nich se zachovala pouze hlava apoštola s plnovousem, která je nyní v muzeu Louvre.[3] Sochy, které Beauneveu vytvořil, byly velmi ceněny. Bratr Jeana z Berry, vévoda Filip Smělý (Philippe le Hardi), vyslal roku 1393 své vlastní dvorní umělce Clause Slutera a Jeana de Beaumetz, aby se s těmito díly seznámili. Další menší sochy z dílny, kterou Beauneveu řídil, se nacházejí v soukromých sbírkách a muzeích.[4]


Obrazy[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech, kdy Beauneveu pracoval na sochách pro hraběte Ludvíka II. Flanderského, dodával také obrazy pro Aldermanovu síň v rodném Valenciennnes a další obrazy pro městské rady v Ypres a Mechelen. Žádný z těchto obrazů se nezachoval a během francouzské revoluce byla zničena také většina malovaných oken, které Beauneveu vytvořil pro kapli Jana z Berry v Bourges, která byla navržena podle Sainte Chapelle v Paříži. Zbylá okna jsou nyní vystavena v kryptě katedrály v Bourges.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stephen K. Scher, André Beauneveu and Claus Sluter, Gesta, vol.7 (1968), p.12, n.2
  2. Harry Bober, Andre Beauneveu and Mehun-sur-Yevre, Speculum, Vol. 28, No. 4 (Oct., 1953), pp. 741-753
  3. Hlava apoštola, Louvre
  4. André Beauneveu?, Představení Krista v Chrámu, Musée de Cluny
  • článek byl přeložen z anglické Wikipedie s využitím zdrojů uvedených v odkazech

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Susie Nash, Till-Holger Borchert and Jim Harris, No Equal in Any Land: Andre Beauneveu, Artist to the Courts of France and Flanders, Paul Holberton Publishing, 2007, ISBN 978 1 903470 66 4
  • Jacques Busse, « André Beauneveu », dans E. Bénézit. Dictionnaire critique et documentaire des peintres, sculpteurs, dessinateurs et graveurs, nouvelle éd., Gründ, 1999
  • Patrick M. de Winter: Beauneveu, André. In: Jane Turner (Hrsg.): The dictionary of art. New York 1996
  • Ulrike Heinrichs-Schreiber: Beauneveu, André. In: Günter Meißner (Hrsg.): Allgemeines Künstlerlexikon. Die bildenden Künstler aller Länder und Völker. Band 2. Leipzig 1990
  • Hans Peter Hilger André Beauneveu, Bildhauer und Maler. In: Anton Legner (Hrsg.): Die Parler (Ausstellungskatalog). Band 1, Seite 43. Köln 1978
  • Luc Benoist, « André Beauneveu », dans Dictionnaire de l’art et des artistes, Paris, Hazan, 1967
  • Harry Bober, André Beauneveu and Mehun-sur-Yèvre, Speculum Vol. 28, No. 4 (Oct., 1953), pp. 741-753, University of Chicago Press

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]