Ambrogio Minoja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ambrogio Minoja
Ambrogio Minoja by Luigi Rados.jpg
Základní informace
Narození 22. října 1752
Ospedaletto Lodigiano
Úmrtí 2. srpna 1825 (ve věku 72 let)
Milán
Místo pohřbení Hřbitov San Gregorio
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a cembalista
Nástroje cembalo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ambrogio Minoja (22. října 1752 Ospedaletto Lodigiano3. srpna 1825 Milán) byl italský hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ambrogio Minoja se narodil 22. října 1752 v Ospedaletto Lodigiano. V roce 1766 se stal žákem varhaníka Saverio Anselmi v Lodi. Poté studoval na konzervatoři Conservatorio della Pietà dei Turchini v Neapoli u Nicola Saly kontrapunkt a zpěv. Do roku 1772 pak pobýval v Římě. Pak se usadil v Miláně, kde od roku 1784 do roku 1802 hrál na cembalo v orchestru divadla La Scala, kde vystřídal Giovanni Battistu Lampugnaniho a v divadle Teatro alla Canobbiana. Současně působil jako generální sekretář Pio Istituto dei professori di musica (Ústavu hudebních pedagogů).

26. prosince 1786 v divadle La Scala představil svou první operu Titus v Galii komponovanou na libreto Giulia Sabiny a o rok později v Římě v Teatro Argentina operu Zenobia na libreto Pietra Metastasia. Během tohoto období, skladatel komponoval četné instrumentální skladby, včetně šesti smyčcových kvartetů známých pod názvem I divertimenti della campagna, sbírky sonát a pro housle a cembalo a divertimenta pro cembalo a housle.

V roce 1789 získal místo kapelníka v chrámu Santa Maria della Scala a věnoval se kompozici chrámové hudby. Od roku 1795 působil jako cembalista v orchestru Teatro Ducale v Parmě.

Po obsazení milánského vévodství francouzskými vojsky v roce 1796 byl na republikánské straně. V roce 1798 vyhrál skladatelskou soutěž skladbou Sinfonia funebre komponovanou na památku generála Lazara Gauchera. Cenou byla zlatá medaile v hodnotě 100 zlatých.

21. prosince 1799 byla v La Scale provedena jeho kantáta Inno per l’anniversario della caduta dell’ultimo re di Francia (Píseň k výročí pádu posledního krále Francie). K příležitosti korunovace Napoleona Bonaparte králem Itálie v milánské katedrále roku 1805, zkomponoval Te Deum a Veni Creator Spiritus. Díla byla provedena za jeho řízení orchestrem čítajícím 250 hudebníků. 13. února 1806 zkomponoval kantátu na počest příjezdu místokrále Itálie Eugena Beauharnais a jeho manželky princezny Augusty Bavorské do Milána.

Jako uznání jeho služeb byl jmenován jedním z osmi řádných členů hudebního oddělení italské Společnosti věd, literatury a umění (Società italiana di scienze, lettere ed arti) vytvořené v novém království Itálie. V roce 1808 bylo rozhodnuto o zřízení Královské konzervatoře v Miláně, podle vzoru konzervatoři v Paříži. Ambrogio Minoja se stal, spolu s Bonifaziem Asiolim, jedním ze zakladatelů.

V roce 1812 vydal učebnici zpěvu Lettera sopra il canto a věnoval ji Asiolimu. 28. července 1814 byl jmenován cenzorem na Konzervatoř v Miláně, odpovědným za vzdělávací a uměleckou činnost ústavu. Tuto pozici zastával až do roku 1824.

Ambrogio Minoja zemřel v Miláně 3. srpna 1825.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Tre sonate per il clavicembalo o fortepiano ed un violino d’accompagnamento
  • De profundis a tre voci
  • Solfeggi per uno, due soprani e basso continuo
  • Messa da Requiem
  • De profundis a quattro voci in italiano
  • Stabat Mater per tre voci e orchestra
  • Laudate pueri, per quattro voci e orchestra
  • La distruzione di Gerusalemme (oratorium)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Friedrich Blume, Ludwig Finscher (ed.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart: allgemeine Enzyklopädie der Musik. Kassel, Bärenreiter. ISBN 3-7618-1100-4
  • John Tyrrell (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London 2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]