Bonifazio Asioli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bonifazio Asioli
Bonifazio Asioli 1812.jpg
Základní informace
Narození 30. srpna 1769
Correggio
Úmrtí 18. května 1832 (ve věku 62 let)
Correggio
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání dirigent, hudební skladatel, mandolinista, hudební pedagog a muzikolog
Nástroje mandolína
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bonifazio Asioli (30. srpna 1769 Correggio26. května 1832 tamtéž) byl italský hudební skladatel, pedagog a muzikolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 30. srpna 1769 v Correggiu, v italské provincii Reggio Emilia. V mládí byl považován za zázračné dítě. Studoval hudbu od svých pěti let a do svých osmi let zkomponoval několik mší a klavírní koncert. Ve dvanácti letech vystupoval jako improvizátor a v šestnácti letech se v Correggiu a v Benátkách hrály jeho první opery.

V roce 1780 mu rada města Corregia financovala studia v Parmě u Angela Morigiho, houslisty, dvorního dirigenta a dobrého kontrapunktisty. V letech 1782–1784 studoval v Bologni a v Benátkách. Po návratu do Correggia byl jmenován učitelem cembala, flétny a violoncella na městské škole a později učil také v klášteře Corpus Domini. V roce 1786 se stal městským kapelníkem.

V roce 1787 přesídlil do Turína, kde působil rovněž jako kapelník. V průběhu svého pobytu v Turíně zkomponoval 11 kantát, dvě symfonie, dvacet duet, 12 písní a serenádu pro dvoje housle, dvě violy, dvě flétny, fagot a violoncello. V roce 1796 doprovázel vévodu Gherardini do Benátek, kde setrval do roku 1799. V tomto roce byl jmenován královským dirigentem v Miláně. Mezi jeho studenty byl i Carl Thomas Mozart, syn Wolfganga Amadea Mozarta, kterého mu doporučil Joseph Haydn. Napoleonovým dekretem byla v roce 1807 zřízena v Miláně konzervatoř (dnes Il Conservatorio G. Verdi di Milán) a Asioli se stal jejím prvním ředitelem (když nejprve tuto funkci odmítl Johann Simon Mayr). V roce 1810 navštívil Paříž. V té době se také intensivně věnoval hudební teorii a metodice výuky hry na hudební nástroje. Ve funkci ředitele konzervatoře působil do roku 1814 a poté se vrátil do Corregia. Roku 1815 tam založil hudební školu. Navzdory četným nabídkám již své rodné město neopustil. Zemřel v Corregiu 26. května 1832.

Asiolovo jméno nese městské divadlo v Corregiu. Zpěvák Luigi Asioli byl pravděpodobně jeho bratrem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Il ratto di Proserpina, intermezzo (1785 Correggio)
  • La gabbia de'pazzi, intermezzo (1785 Benátky)
  • La volubile, opera buffa (1785 Correggio)
  • La contadina vivace ossia Le nozze in villa, opera buffa (1786 Parma)
  • La discordia teatrale, opera buffa (1786 Correggio)
  • Cinna, opera seria (libreto A. Anelli, 1792 Milán, La Scala)
  • La festa di Alessandro ossia Timoteo, azione teatrale (1796 Turín)
  • Pigmalione, azione teatrale (podle Jeana Jacquese Rousseaua, 1796 Turín)
  • Gustavo al Malabar, opera seria (1803 Turín)

Chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Giuseppe in Galaad, (oratorium, 1785)
  • 10 mší
  • 5 Magnificat
  • 4 Te Deum
  • 7 Tantum ergo

Další skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Komorní vokální skladby (Il ciclope (1787); Il nome (1795); Il consiglio,La scusa, La primavera (1808), duetta, cavatiny, samostatné árie)
  • 9 symfonií
  • instrumentální koncerty
  • balety
  • divertimenta
  • četné skladby pro klavír

Muzikologická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Primi elementi di canto, Milán, 1809
  • Principj elementari di musica, Milán, 1809
  • Trattato d'armonia e d'accompagnamento, Milán, 1813
  • Corso di modulazioni classificate a 4 e più parti, Milán, 1814
  • Dialoghi sul Trattato d'armonia, Milán, 1814
  • Osservazioni sul temperamento proprio degl'istromenti stabili: dirette agli accordatori di pianoforte ed organo, Milán, 1816
  • I. Scale e salti per il solfeggio, II. Preparazione al canto ed ariette, Milán, 1816
  • L'allievo al clavicembalo, ossia facile metodo per apprendere il Pianoforte, Milán, 1819
  • Elementi di contrabasso con una nuova maniera di digitare, Milán, 1823
  • Disinganno sulle osservazioni fatte sul temperamento proprio degli istromenti stabili, Milán, 1833
  • Elementi di contrappunto, Florencie, 1836
  • Il maestro di composizione, ossia Seguito al Trattato d'armonia, Milán, 1836

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]