Alois Hölzl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Hölzl
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1897 – 1901
Poslanec Salcburského zemského sněmu
Ve funkci:
1890 – 1902
Stranická příslušnost
ČlenstvíKatolická lidová str.

Narození19. května 1845
Saalfelden am Steinernen Meer
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. prosince 1911
Saalfelden am Steinernen Meer
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiAlois Hölzl mladší
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Hölzl (19. května 1845 Saalfelden am Steinernen Meer[1]17. prosince 1911 Saalfelden am Steinernen Meer[2][1]) byl rakouský politik německé národnosti ze Salcburska, na konci 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původně byl majitelem statku Klinglergut, který později předal synovi Aloisovi. V letech 1890–1902 zasedal jako poslanec Salcburského zemského sněmu.[1] Byl i členem obecní rady a obecního výboru v Saalfeldenu.[2] V zemském sněmu počátkem 20. století zasedal i jeho syn Alois Hölzl mladší.[2]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1897 za kurii velkostatkářskou v Salcbursku.[3] Ve volebním období 1897–1901 se uvádí jako Alois Hölzl, velkostatkář, bytem Saalfelden.[4]

Ve volbách roku 1897 kandidoval do Říšské rady za Katolickou lidovou stranu.[5]

Zemřel v prosinci 1911.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KLIEBER, Rupert. Politischer Katholizismus in der Provinz: Salzburgs Christlichsoziale in der Parteilandschaft Alt-Österreichs. [s.l.]: Geyer, 1994. 335 s. Dostupné online. ISBN 9783850901482. S. 246. (německy) 
  2. a b c d Der ehemalige RAbg. Hölzl gestorben. Reichspost. Prosinec 1911, čís. 585, s. 6. Dostupné online. 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0013&page=76&size=45
  5. Das Vaterland, 21. 3. 1897, s. 5.