Přeskočit na obsah

Alla Horska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alla Horska
Narození18. září 1929
Jalta
Úmrtí17. listopadu 1970 (ve věku 41 let)
Vasylkiv
Místo pohřbeníBerkovets cemetery
VzděláníКиївський художній інститут
Alma materShevchenko State Art School (do 1948)
National Academy of Visual Arts and Architecture
Povolánívýtvarnice, politická aktivistka
ChoťViktor Zaretsky
DětiAlexey Zaretsky
RodičeOleksandr Horsky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alla Olexandrivna Horska (Алла Горська, 18. září 1929 Jalta – 17. listopadu 1970 Vasylkiv) byla ukrajinská malířka a autorka monumentálních mozaik, jedna z prvních představitelek ukrajinského uměleckého undergroundu, v 60. letech disidentka a aktivistka za lidská práva na Ukrajině. Manželka Viktora Zareckého. Zemřela násilnou smrtí ve 41 letech za podezřelých okolností v době, kdy byla pod dohledem KGB.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Horska se narodila na Jaltě v rodině patřící k sovětské nomenklatuře. Její otec byl ředitelem studia Jalta Film a později studií Lenin Film a po osvobození Kyiv Film.[1] V letech 1941-1943 přežila spolu s matkou dvě zimy leningradské blokády.[2] Vystudovala Kyjevský institut výtvarných umění, kde se specializovala na malbu. Roku 1952 se provdala za pedagoga a malíře Viktora Zaretského, se kterým měla syna Olese. Manželé pracovali v oblasti Donbasu. Roku 1959 se Horska stala členkou Ukrajinské unie umělců.[1]

V letech 1960-1961 žila Horska v obci Ivankiv poblíž Kyjeva. Spolu s Vasylem Stusem, Vasylem Symonenkem a Ivanem Svitlyčným založila Horska v roce 1960 v Kyjevě Klub tvořivé mládeže "Сучасник",[3] který sehrál významnou roli v kulturním hnutí 60. let.[4] Společně zde vystavovali obrazy, hráli divadelní hry, přednášeli básně a připomínali vše co bylo sovětskými úřady potlačováno.[3]

V letech 1962-1963 Alla Horska, Vasyl Symonenko a Les Tanyuk odhalili neoznačené masové hroby obětí NKVD na Lukjanivském a Vasylkovském hřbitově v Bykivně a informovali o tom kyjevskou městskou radu ("Memorandum č. 2"). V roce 1962 byl Symonenko těžce zbit příslušníky milice a zemřel roku 1963 na selhání ledvin.

V letech 1965-1968 se Horska účastnila protestů proti represím namířeným proti ukrajinským aktivistům za lidská práva. V roce 1965 bylo zatčeno velké množství přátel a známých Horske. V prosinci 1965 zaslala prokurátorovi Ukrajinské SSR prohlášení týkající se zatýkání, které mělo být zveřejněno v samizdatu. Po procesu s J. Hevryčem zaslala další prohlášení a v prosinci 1965 a březnu 1966 dvě stížnosti prokurátorovi, týkající se Hevryčova případu. Poskytovala morální i materiální podporu rodinám politických vězňů a pravidelně si s nimi dopisovala. V dubnu podepsala odvolání na obranu Opanase Zalyvachy. Obraceli se na ni s prosbou o pomoc lidskoprávní aktivisté, kteří si odpykávali své tresty.[2]

V roce 1967 se zúčastnila procesu s Vjačeslavem Čornovilem ve Lvově spolu se skupinou kyjevských aktivistů, kteří protestovali proti nezákonnému vedení soudního řízení. Následujícího roku podepsala Protestní dopis 139 vědců a umělců,[1] adresovaný generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu, který požadoval zastavení těchto nezákonných řízení. Proti těm, kteří dopis podepsali, začala vlna pronásledování ze strany administrativy a nátlak KGB. KGB šířila zvěsti o existenci podzemní organizace banderovců, kterou vedou západní bezpečnostní služby. Horska byla označena za jednoho z vůdců údajné organizace a 15. června 1968 byla spolu s dalšími sedmi lidmi vyloučena ze Svazu umělců Ukrajiny.[2]

Byt umělkyně byl sledován, její telefon byl odposloucháván, každý její krok byl monitorován a neznámé osoby jí vyhrožovaly. Byla opakovaně vyslýchána KGB a neúspěšně "přemlouvána ke spolupráci".[3] V roce 1970 byla předvolána k výslechu do Ivano-Frankivska v souvislosti s případem Valentyna Moroze, odmítla však vypovídat. Několik dní před svou smrtí podala u Nejvyššího soudu Ukrajinské SSR protest proti nezákonnosti a přísnosti rozsudku nad Morozem.

Dne 28. listopadu 1970 byla Alla Horska zavražděna ve vesnici Vasylkiv v Kyjevské oblasti. Ačkoli zločin zůstává oficiálně nevyřešen, nepřímé důkazy ukazují na zapojení KGB.[4][3] Podle vyšetřování vedené prokuraturou Kyjevské oblasti Horskou zabil její tchán kvůli osobní nevraživosti a poté spáchal sebevraždu. Ani po rozpadu SSSR ukrajinská prokuratura a bezpečnostní služba navzdory výzvám veřejnosti neposkytly žádné informace o smrti Horske a zpřístupnily pouze vyšetřovací spis, ve kterém jsou neúplné a zfalšované údaje. Lze vysledovat společné rysy mezi vraždou Ally Horske a dalšími politickými vraždami v SSSR.[2]

Její pohřeb se konal 7. prosince 1970. Stala se z něj kampaň občanského odporu, v níž vystoupili známí disidenti jako Jevgenij Sverťjuk, Vasyl Stus, Ivan Hel a Oles Serhienko. Akce nebyla vyšetřovací komisí povolena a všichni řečníci byli po krátké době zatčeni. Dva roky po smrti Horske začalo masové zatýkání ukrajinské inteligence. Mezi zatčenými byli literární kritik Ivan Svitlyčný a básník Vasyl Stus. Jejich životy skončily předčasně jako přímý důsledek věznění v gulagu.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Ve svých raných dílech se zabývala žánrovou malbou (1950-1952), později pracovala s tématy hornické práce a vytvářela obrazy, které byly poplatné sovětskému režimu. Malovala portréty a společně s V. Zareckým a dalšími realizovala velkoplošné mozaiky na budovách v Doněcku a Krasnodonu.

Horska byla součástí disidentského hnutí umělců 60. let, kteří prosazovali nejen právo na svobodu v umělecké tvorbě a její identitu, ale zasazovali se také o rozvoj ukrajinského jazyka a kultury jako celku. Hnutí 60. let bylo kontrakulturním fenoménem, který se stavěl proti oficiální autoritě. Sovětské úřady reagovaly zákazy tvůrčí činnosti na veřejnosti, v některých případech byli umělci sledováni, předvoláváni k výslechům, zatýkáni a často posíláni do trestaneckých kolonií. Naprosto neposlušní byli likvidováni fyzicky.[3]

Horska se jako scénografka podílela na Brechtově divadelní hře "Matka Kuráž a její děti", hře "Probodnuté slunce" podle básní Ivana Dracha nebo "Pravda a lež" Mychailo Stelmacha.[1] Navrhla scénu pro hru Mykoly Kuliše Otak zahynuv Huska (Tak zahynul Huska)[5], jejíž premiéra v Ukrajinském dramatickém divadle ve Lvově byla zakázána. V roce 1964 spolupracovala s Halynou Sevruk a Liudmylou Semykinou na vitrážovém panelu, který pro Kyjevskou univerzitu navrhl Opanas Zalyvacha. Kvůli nekonvenčnímu stylu a vlasteneckému poselství byl panel, na němž byl zobrazen rozzlobený Taras Ševčenko, úřady zničen.

Hlavními díly Horske jsou monumentální vnitřní a vnější malby a mozaiky zdobící školy, muzea a restaurace, které vytvořila ve spolupráci s dalšími umělci. Sbírka dopisů a esejů Horske a vzpomínek na ni, kterou editovali Oleksij Zareckij a Mykola Maryčevskij, vyšla v Kyjevě v roce 1996 pod názvem Červona tin' kalyny.[4]

Zastoupení ve sbírkách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • National Art Museum in Kyiv
  • National Museum in Lviv
  • Central State Archive Museum of Literature and Art
  • Museum of the Sixtiers
  • Norton and Nancy Dodge Collection of Soviet Nonconformist Art at Rutgers University
  • Checkpoint Charlie Berlin Wall Museum[5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Gorska Alla, Ukrainian Unofficial
  2. ↑ a b c d HORSKA, Alla Oleksandrivna, ДИСИДЕНТСЬКИЙ РУХ В УКРАЇНІ
  3. ↑ a b c d e f Natalia Pecherska: Alla Horska: Die Hard, Daily Art Magazine, 2.5.2020
  4. ↑ a b c Internet Encyclopedia of Ukraine: Alla Horska
  5. ↑ a b Tetiana Kozyrieva: “Alla Horska: the soul of Ukraine’s 1960s movement”, Day.Kyiv.UA, 6.12.2017

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Zaretska T.I.: Gorska Alla Oleksandrivna, in: V.A. Smoly (ed.), Encyclopedia of the history of Ukraine, Vol. 2, s. 175, Institute of the History of Ukraine of the National Academy of Sciences of Ukraine 2004, ISBN 966-00-0405-2
  • Zaretsky O., Marichevskyi M. (eds.), Alla Gorska. Red shade of viburnum. Letters, memories, articles, 240 p., Kyiv, Spalach, 1996
  • Zaretsky O. Alla Gorska and the beginnings of the Creative Youth Club "Contemporary" // Les Tanyuk. Writings. Diaries without bills, T.XXX. Reference, Kyiv, Alterpress, 2014, p. 18 — 37
  • Zaretsky O., Ovsienko V. : Gorska Alla Oleksandrivna, in: International biographical dictionary of dissidents of the countries of Central and Eastern Europe and the former USSR. T. 1. Ukraine. Part I. — Kharkiv: Kharkiv human rights group; "Human Rights", Vol. 1., 2006, p. 167-170, ISBN 966-8919-09-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alla_Horska&oldid=23859185“