Přeskočit na obsah

Akompetitivní inhibice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Akompetitivní inhibice (též nazývána antikompetitivní inhibice[1]) je druh inhibice, kdy se zdánlivé hodnoty Michaelisových parametrů a snižují ve stejném poměru.

Lze ji rozpoznat dvěma způsoby: nelze ji zvrátit zvýšením koncentrace substrátu a v Lineweaverově–Burkově grafu vytváří a navzájem rovnoběžné čáry.

Akompetitivní inhibice bývá vysvětlována tím, že se v daném případě inhibitor může navázat na komplex enzym-substrát, ale ne na volný enzym. Tento druh mechanismu je méně obvyklý[2] a objevuje se hlavně jako krajní případ inhibice dvousubstrátových reakcí , kde se koncentrace jednoho substrátu mění a u druhého zůstává na úrovni nasycující enzym.[3][4]

Tento mechanismus se vyskytuje například při inhibici acetylcholinesterázy terciárními aminy (R3N). Aminy se na enzym navazují v různých formách, které brání přeměně komplexů acyl-meziprodukt-amin na enzym a produkt.[5]

Matematický popis

[editovat | editovat zdroj]
Lineweaverův–Burkův akompetitivní inhibice enzymu

Při antikompetitivní inhibici má rovnice Michaelise–Mentenové tento tvar:[4]

kde je rychlost při koncentraci substrátu a koncentraci inhibitoru , maximální rychlosti , Michaelisově konstantě a konstantě akompetitivní inhibice .

Tato forma je totožná s rovnicí při uvažování zdánlivých kinetických konstant:

kde

Hodnota and se při tomto druhu inhibice snižuje ve stejném poměru, což se na Lineweaverově-Burkově grafu projevuje tím, že poměr V a Km je s inhibitorem stejný jako bez něj.

Následky a význam v biologických systémech

[editovat | editovat zdroj]

Vlastnosti akompetitivní inhibice v biologických a biochemických systémech mají řadu různých následků. Vlastnosti akompetitivních inhibitorů, jako je největší účinnost za vysokých koncentrací substrátu, jsou důležité pro řadu biologických a biochemických procesů.[6]

U nádorů

[editovat | editovat zdroj]

Akompetitivní mechanismy se objevují u některých druhů nádorů. Některé lidské alkalické fosfatázy vykazují u určitých druhů nádorových buněk nadměrnou expresi. Řada genů kódujících lidské alkalické fosfatázy je akompetitivně inhibovaná aminokyselinami, jako jsou leucin a fenylalanin.[7] Bylo provedeno několik studií využívajících tyto aminokyseliny ke snaze o omezení aktivity alkalických fosfatáz a výzkumu jejich vlivu na nádorové buňky.[8]

U proteinu P53 akompetitivní inhibice omezuje aktivitu nádorových buněk a brání rozvoji některých druhů nádorů, a to tlumením glukóza-6-fosfátdehydrogenázy, enzymu zapojeného do pentózofosfátového cyklu; tento enzym mimo jiné snižuje koncentraci reaktivních forem kyslíku, jejichž udržení na dostatečně nízké úrovni je pro přežití buňky nezbytné. Při vysokých koncentracích glukóza-6-fosfátu, který je jeho substrátem, je akompetitivní inhibice výrazně účinnější.[9] Vysoká citlivost na koncentraci substrátu naznačuje, že inhibice probíhá akompetitivně a ne smíšeně, jelikož smíšená inhibice bývá v důsledku vazby části inhibitoru na volný enzym, nezávisle na přítomnosti či nepřítomnosti substrátu, méně citlivá na koncentraci substrátu.[6]

V membránách buněk a organel

[editovat | editovat zdroj]

Akompetitivní inhibice je součástí mechanismů řady nemocí, ale může se vyskytovat i v dalších procesech; například se aktivní místa schopná akompetitivní inhibice vyskytují v membránách, kde odstraňování lipidů z buněčných membrán a zvýšení přístupnosti aktivních míst změnami konformací vykazuje podobné účinky jako akompetitivní inhibice (klesají hodnoty i ). V mitochondriálních membránových lipidech se takto snižuje podíl α-helixů v mitochondriích, což vede k omezení činnosti ATPázy obdobně jako akompetitivní inhibicí.[10]

Přítomnost akompetitivních enzymů v membránách podporují i výsledky řady dalších studií. Při zkoumání ADP-ribosylačního faktoru, podílejícího se na regulaci aktivity membrán, bylo zjištěno, že laktonové antivirotikum brefeldin A vyvolává akompetitivní inhibici jednoho z meziproduktů. Tímto bylo potvrzeno, že se daný druh inhibice vyskytuje u mnoha druhů buněk a organel, ne jen v nemocných. Brefeldin A ovlivňuje aktivitu Golgiho aparátu a jeho zapojení do regulace pohybů přes membrány.[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uncompetitive inhibition na anglické Wikipedii.

  1. Keith J. Laidler; Peter S. Bunting. The Chemical Kinetics of Enzyme Action. Oxford: Clarendon Press, 1973. Dostupné online. 
  2. A. Cornish-Bowden. Why is uncompetitive inhibition so rare? A possible explanation, with implications for the design of drugs and pesticides. FEBS Letters. 1986, s. 3-6. DOI 10.1016/0014-5793(86)81424-7. 
  3. W. W. Cleland. The kinetics of enzyme-catalyzed reactions with two or more substrates or products: II. Inhibition: Nomenclature and theory. Biochimica et Biophysica Acta. S. 173-187. DOI 10.1016/0926-6569(63)90226-8. 
  4. a b Athel Cornish-Bowden. Fundamentals of Enzyme Kinetics. Weinheim: Wiley-Blackwell ISBN 978-3-527-33074-4. S. 25-75. 
  5. Christopher K. Mathews; Kensal E. van Holde; Dean R. Appling; Spencer J. Anthony-Cahill. Biochemistry. [s.l.]: Pearson, 2012-02-26. Dostupné online. ISBN 978-0138004644. 
  6. a b S. R. Nahorski; C. I. Ragan; R. A. Challiss. Lithium and the phosphoinositide cycle: an example of uncompetitive inhibition and its pharmacological consequences. Trends in Pharmacological Sciences. S. 297-303. DOI 10.1016/0165-6147(91)90581-C. PMID 1658998. 
  7. J. L. Millán. Alkaline phosphatase as a reporter of cancerous transformation. Clinica Chimica Acta. 1992, s. 123-129. DOI 10.1016/0009-8981(92)90343-O. PMID 1395034. 
  8. J. L. Millán; W. H. Fishman. Biology of human alkaline phosphatases with special reference to cancer. Critical Reviews in Clinical Laboratory Sciences. 1995, s. 1-39. DOI 10.3109/10408369509084680. PMID 7748466. 
  9. J. W. Nyce. Detection of a novel, primate-specific 'kill switch' tumor suppression mechanism that may fundamentally control cancer risk in humans: an unexpected twist in the basic biology of TP53. Endocrine-Related Cancer. 2018, s. R497–R517. DOI 10.1530/ERC-18-0241. PMID 29941676. 
  10. G. Lenaz; G. Curatola; L. Parenti-Castelli. Biophysical studies on agents affecting the state of membrane lipids: biochemical and pharmacological implications. Molecular and Cellular Biochemistry. 1978, s. 3–32. DOI 10.1007/bf00241467. PMID 154058. 
  11. M. Zeghouf; B. Guibert; J. C. Zeeh; J. Cherfils. Arf, Sec7 and Brefeldin A: a model towards the therapeutic inhibition of guanine nucleotide-exchange factors. Biochemical Society Transactions. 2005, s. 1265–1268. DOI 10.1042/BST20051265. PMID 16246094.