Akarmara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akarmara
Аҟармара
აქარმარის
Zaniklá obec, spadající v současnosti do území města Tkvarčeli
Zaniklá obec, spadající v současnosti do území města Tkvarčeli
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 400 m n. m.
Časové pásmo UTC+3
Stát AbcházieAbcházie Abcházie
Okres Tkvarčeli
Akarmara
Akarmara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akarmara (abcházsky Аҟармара nebo Акармара, gruzínsky აქარმარის – Akarmaris) je opuštěná, rozpadající se hornická obec v Abcházii, jež se v současnosti nachází coby město duchů na území okresu Tkvarčeli. Obec spadala do katastru města Tkvarčeli, vzdáleného zhruba 9 km západním směrem. Akarmara se nachází v údolí mezi Kodorskými horami a hřebenem Rečšcha, kterým proudí řeka Aaldzga.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do 20. let 20. století bylo území Akarmary téměř neobydlené a spadalo pod obec Tkvarčal. Akarmara byla založena v roce 1938 jako samostatné sídlo městského typu pro ubytování horníků, kteří těžili uhlí v okolních horách. V roce 1942 byla Akarmara administrativně sloučena s městem Tkvarčeli. V Akarmaře vyrostlo množství honosných činžovních domů, které navrhli a vystavěli zajatí vojáci Nacistického Německa ve stylu neoklasicismu.[1] Akarmara se tak vymykala typickým sovětským hornickým městům, neboť architektonický styl jejích budov byl čistě západoevropský.

Brzy po této výstavbě přibyly budovy školy, nemocnice, obchodního domu, kulturního střediska a lázeňská sanatoria pro 400 osob, neboť se nedaleko nachází prameny sirnatých minerálních vod, zvaných Abaranské vody, a také radonové vody.[1] Tím se z Akarmary stalo prestižní místo k bydlení, i přes svou odlehlost. Do Akarmary byla přivedena i železnice. Ještě v 70. letech 20. století žilo v Akarmaře 5 tisíc obyvatel.[2]

Během války v Abcházii v letech 1992 až 1993 drtivá většina obyvatel z Akarmary uprchla z Abcházie, neboť se Akarmara spolu s Tkvarčeli a okolím ocitla ve vojenské blokádě trvající 413 dní a byla bombardována gruzínskými vojsky. Většina průmyslových objektů v Akarmaře i značná část zdejších činžovních domů byla zničena a silnice vedoucí do Akarmary byla také zasažena bombami. Po válce již ve vylidněné a zničené Akarmaře nikdo nechtěl bydlet kromě několika starých osob, které neměly kam jinam jít, a tak celá obec brzy zarostla zelení. Zbylé budovy od té doby chátrají a rozpadají se pod tíhou zeleně, jež prorůstá okny i střechami. V Akarmaře začali žít místo lidí jen divoká prasata, zdivočelé krávy a toulaví psi.[1] Koleje železniční trati vedoucí z Tkvarčeli do Akarmary byly vytrhány, trať zrušená a železniční most přes Aaldzgu je v havarijním stavu.[3]

V posledních letech se do Akarmary přeci jen vrátilo několik rodin, dohromady celkem 36 osob, žijících v jediném domě, který má novou střechu.[4] Avšak dle návštěvníků bývalého městečka, kteří vyhledávají takováto místa, připomínají tito lidé duchy z města duchů. Z nařízení abchazské vlády byla započata rekonstrukce koupelí v sirnatých abaranských vodách, avšak ta se netýká samotné Akarmary.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kvarčija, V. E. Историческая и современная топонимия Абхазии (Историко-этимологическое исследование). Dom Pečati. 2006. Suchum. 328 s.
  • Kvarčija, V. E. Аҧсны атопонимика. Abchazská akademie věd. 2002. Suchum. 686 s. (Dostupné online)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Акармара: кавказский город-призрак. FISHKI. 28. listopadu 2018. Dostupné online.
  2. Akarmara, Abkhazia: Forgotten Soviet-era ghost town. BBC. 30. října 2018. Dostupné online.
  3. Заброшенный поселок Акармара, Абхазия: описание, история и интересные факты. FB.ru. [cit. 2019-10-20]. Dostupné online.
  4. ALEKSANDROV, A. В Абхазии умирают брошенные города. Настоящее Время. 2. října 2018. Dostupné online.