Afekt
Afekt (z latiny affectus) je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů (afektivních procesů) – emocí, nálad a afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince,[1] jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. "Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách."[2]
Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“[3]
Jádrový afekt
Russell s Barretovou [4] zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoliv přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.[5] Podle Descarta, Les passions de l´ame (1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.
Historie pojmu
[editovat | editovat zdroj]Před čtvrt stoletím Batson, Shaw a Oleson [6] poznamenali, že v psychologii jsou pojmy afekt, emoce a nálada používány proměnlivě a bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi.
"Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu." [7]
V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu).[7] Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňují např. Stuchlíková [8], Czekóová s Urbánkem [9], Poláčková Šolcová, Lukavský, Slaměník [10] či Slaměník [11], kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.
Poláčková Šolcová uvádí, že Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“ [12], přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí." [7]
Odvozená slova
[editovat | editovat zdroj]- Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.
- Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.
- Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.
- Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ RUSSELL, James A. Core affect and the psychological construction of emotion.. Psychological Review. 2003, roč. 110, čís. 1, s. 145–172. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 1939-1471. DOI 10.1037/0033-295x.110.1.145.
- ↑ POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 298.. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
- ↑ a b POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 309. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
- ↑ R u s sell, J. A., Ba r rett, L. F. (1999): Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called „emotion“: Dissecting the elephant. Journal of Personality and Social Psychology 76, 5, 805-819.
- ↑ Kirchner, Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. 1907 - heslo Pathos
- ↑ Bat s o n, C. D., S haw, L. L., Ole s o n, K. C. (1992): Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: Clark, M. S. (Ed.), Emotion (294-326). Newbury Park, CA, Sage.
- ↑ a b c POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a Radek TRNKA. PŘÍSPĚVEK K TEORII AFEKTIVNÍCH PROCESŮ. Ceskoslovenska Psychologie [online]. 2015, (59) [cit. 2021-12-13], str. 299. Dostupné z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
- ↑ Stuchlíková, I. (2002): Základy psychologie emocí. Praha, Portál.
- ↑ Cze k ó o vá, K., U r bá ne k, T. (2010): Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie 54, 277-289
- ↑ Poláčková Šolcová, I., Lukavský, J., Slamění k, I. (2008): Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie 52, 537-554.
- ↑ Slamě ní k, I. (2011): Emoce a interpersonální vztahy. Praha, Grada Publishing a.s.
- ↑ Na k o neč n ý, M. (2000), str. 112: Lidské emoce. Praha, Academia.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-768-5
- BOROSSA, Julia. Témata psychoanalýzy I : nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-609-8.
- JIRSA, Tomáš. Tváří v tvář beztvarosti. Afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. Brno: Host, 2016. 364 s. ISBN 978-80-7491-793-6.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Affekt v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
