Adjektivum od toponyma

Adjektivum od zeměpisného jména (toponyma) je přídavné jméno (adjektivum) vyjadřující vztah k pojmenovanému místu nebo objektu v krajině.

Adjektiva odvozená z toponyma je nutno odlišovat od toponym, které samy mají formu adjektiva, což je běžné například u názvů ulic, stanic metra, vesnic nebo říček a řek.

Frazémy

Adjektiva odvozená od toponym se objevují v českých frazémech. Frazémy s motivovaným komponentem adjektivním:

• oikonymní (místní jména): babylónská věž, berlínská zeď, těšínská jablíčka, gordický uzel,
• anoikonymní
  • hydronymní: labuť avonská,
  • oronymní: olympský/olympický klid,
  • choronymní: trojský kůň.

Frazémy s motivovaným komponentem adjektivním:

• etnonymní: deset ran egyptských, jednou za uherský rok, kanadský žertík, jako švýcarské hodinky, nordická rasa, česká ulička, být španělskou vesnicí, bengálský oheň, čínská zeď.

Fytonyma, vlastní jména rostlin, jsou často obohacená o historický či geografický prvek (např. Semtínská lípa).

Tvoření přídavných jmen ze zeměpisných jmen

Čeština

Přídavná jména z domácích jmen

Většina přídavných jmen od jmen místních se tvoří příponou -ský: Trutnov – trutnovský.
U jmen zakončených na -c a -k dochází ke splývání hláskových skupin na hranici základu slova a přípony: -c, -k + -ský → -cký: Verdek – verdecký.

V některých případech dochází při tvoření ke vkládání hlásek a hláskových skupin, odsouvání hlásek či změnám v souhláskových skupinách.

Při tvoření adjektiv od víceslovných jmen složených z přívlastku a podstatného jména (substantiva) je tvořeno přídavné jméno (adjektivum) pravidelně příponou -ský, přední člen je spojen s následujícím členem spojovací samohláskou -o-.

Při tvoření adjektiv od víceslovných jmen složených z přivlastňovacího (posesivního) adjektiva a substantiva je někdy tvořena podoba se zachovaným -ov-, někdy se prosazují zjednodušené podoby bez -ov-.

V některých případech je nutné obrátit pořadí složek a vypustit předložku.

U podvojných místních jmen, sdružujících v jeden celek dvě různá místní jména, zachováváme psaní se spojovníkem i v odvozeném složeném adjektivu.

Adjektiva z cizích jmen

Při tvoření přídavných jmen od cizích jmen se vychází z cizojazyčného substantiva, nikdy ne z adjektiva, jinak by bylo nutno znát i cizojazyčné podoby adjektiv. Základem pro odvození je zvuková podoba substantiva, avšak k jeho psané podobě je rovněž nutno přihlížet.

Stejně jako u domácích jmen se samohláska při odvozování odsouvá, samohláska však zůstává ve slovech jednoslabičných. U některých zakončení se ustálila tendence zachovávat samohlásku v dvouslabičných slovech před příponu se vsouvá ještě opěrné j.

U jmen zakončených na -k, -g dochází v některých případech k odsunutí.

Angličtina

Anglické adjektivní formy toponym tvoří často ekvivalenty k demonymům. Adjektiva tvoří pomocí přípony -ish: England – English, Cornwall – Cornish, pomocí přípony -ch / -tch: France – French, jsou vyslovována [tʃ], což se nevztahuje na adjektivum Czech. Dále tvoří adjektivní formy pomocí přípony -an: Rome – Roman, když je substantivum zakončeno -a, je místo -an použito -n.

Němčina

Německé adjektivní formy toponym jsou tvořeny pomocí přípony -isch: das Schweden – schwedisch.

Norština

Norské adjektivní formy toponym jsou tvořeny pomocí přípony -isk a -sk: Britannia – britisk, Danmark – dansk.