Ada Novák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ada Novák
Rodné jménoAdolf Novák
Narození12. února 1912
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. prosince 1990 (ve věku 78 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, grafik a fotograf
Oceněnízasloužilý umělec
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ada (Adolf) Novák, také Áda Novák[1] (12. února 1912 České Budějovice[2] – 26. prosince 1990 České Budějovice), byl český grafik, malíř, fotograf, člen uměleckého sdružení Linie.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1930—1936 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Willi Nowaka a Josefa Loukoty a roku 1939 získal na AVU čestný rok. Od studentských let fotografoval a jako fotograf byl v letech 1932—1938 členem avantgardní skupiny Linie. Zároveň byl v letech 1934—1937 činný ve skupině sdružené kolem časopisu Jih. V letech 1939—1945 žil střídavě v Praze a Sedlci-Prčici, od roku 1946 trvale v Českých Budějovicích. Po zániku Linie byl 1941—1949 členem Sdružení jihočeských výtvarníků. 1934 navštívil Německo, 1954 Polsko, 1957 NDR a Maďarsko, 1961 SSSR, 1962 baltské republiky SSSR, 1963 NDR, 1966 Francii a Rakousko, 1967 Itálii a Maďarsko, 1968 Belgii a Holandsko, 1969 Itálii.

Do roku 1950 se věnoval také pedagogické činnosti na českobudějovické učňovské škole, poté se stal členem Svazu československých výtvarných umělců, později Svazu českých výtvarných umělců a živil se jako umělec na volné noze. Roku 1982 obdržel titul Zasloužilý umělec a Medaili za zásluhy o rozvoj města Českých Budějovic. Nejrozsáhlejší soubor jeho děl na papíře je ve sbírce AJG Hluboká. Osobní fond Ady Nováka, obsahující mj. jeho deníky, daroval jeho vnuk Dan Wlodarczyk v roce 2003 archivu Národní galerie v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1932 byl spoluiniciátorem první fotografické výstavy Linie (1932), na níž mimo jiné vystavil soubor fotografií moderní architektury v Českých Budějovicích. Vytvořil osobitý fotografický styl, který pracoval s malou hloubkou ostrosti a nezvyklými úhly záběru. Vycházel ze svého malířského školení a pracoval se světlem jako se základním formotvorným prvkem. Novákovo fotografické dílo paří v tvorbě skupiny Linie k nejpůvodnějším. Je řazeno k meziválečné fotografické avantgardě a vystavováno v zahraničí. Jeho fotografické studie, v nichž se pokoušel o světelnou modelaci tvaru, zahrnují portréty i běžné věci. Fotograf využíval měnící se hloubky ostrosti, od zaostření na detail až po rozostření na hranici ztráty identity snímaného předmětu. Abstrahoval od textury povrchu a zdůrazněním sumární světelné modelace naznačil i dynamický charakter vizuálního vnímání, včetně periferního vidění.[3]

Linoryty Ady Nováka zaujímají ve tvorbě sdružení Linie solitérní postavení. Dokládají jeho východisko z postimpresionismu a poučení Picassovou tvorbou třicátých let, charakteristickou anatomickými deformacemi a odkazy surrealismu. Novák je podobně jako ve fotografii zcela zaujat problémem budování tvaru pomocí světla, které je zároveň zdrojem konstrukce i destrukce, stává se živlem, který stírá hranice mezi černou a bílou a narušuje jasnou definici tvaru. Jeho linoryty navazují tematicky na počátky českého expresionismu a na tvorbu Osmy a objevují se v nich shodná témata (U karet, 1939, Hudebníci, 1939).[4]

Novákova iluzivní malba se až do sklonku 30. let rozcházela s avantgardním zaměřením skupiny Linie. Podobně jako jeho učitel Willi Nowak se věnoval vztahu barvy a světla a na modulaci tónů a polotónů. Tematicky souvisejí jeho obrazy s fotografickou tvorbou a zobrazují nearanžované pohledy na obyčejné věci v ateliéru. Jeho figurální malbu ve druhé polovině 30. let, ve stylu pozdního křivkového kubismu, ovlivnili patrně spolužáci Endre Nemes a Jakub Bauernfreund (Kolportér, 1938).[5]

V 50. letech se přiklonil k socialistickému realismu a věnoval se převážně krajinomalbě, v níž zachytil především jihočeské motivy a okolí Českých Budějovic. Vytvořil si osobitý styl s uměřenou až pastelovou barevností a uvolněným rukopisem. V 70. letech převládá vertikální formát s charakteristickými nízkými horizonty a vysokým oblačným nebem.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Moravská galerie v Brně
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • Jihočeské muzeum, České Budějovice
  • Městské muzeum a galerie, Vodňany
  • Muzeum Strakonice

Výstavy fotografií (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1985 Czeska fotografia 1918–1938, Muzeum Sztuki w Łódzi
  • 1992 Photos aus der Tschechoslowakei – die 30er und 40er Jahre, Galerie Carla Stützer, Kolín nad Rýnem
  • 1993 El Arte de la Vanguardia en Checoslovaquia 1918–1938 / The Art of the Avant-garde in Czechoslovakia 1918–1938, Instituto Valenciano de Arte Moderno (IVAM), Valencie
  • 1999 Modern Beauty: Tschechische Avantgarde – Fotografie 1918–1948, Die Neue Sammlung: The International Design Museum Munich (Staatliches Museum für angewandte Kunst), Mnichov
  • 2004 Avantgarda o mnoha médiích: Josef Bartuška a skupina Linie 1931–1939, Obecní dům, Praha
  • 2007/2008 Foto: Modernity in Central Europe, 1918–1945, National Gallery of Art, Washington D.C., The Solomon R. Guggenheim Museum, NY
  • 2009 Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland (Bundeskunsthalle), Bonn
  • 2011 Obrazy z dějin fotografie české, Galerie Václava Špály, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Novák Áda (Adolf) | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2023-08-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích
  3. ↑ Jaroslav Anděl, 2004, s. 80
  4. ↑ Jaroslav Anděl, 2004, s. 162
  5. ↑ Jaroslav Anděl, 2004, s. 225

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zuzana Hlaváčová. Skupina Linie a tvůrčí osobnost Josefa Bartušky. Bakalářská diplomová práce, MUNI Brno 2010
  • Jaroslav Anděl, Avantgarda o mnoha médiích: Josef Bartuška a skupina Linie 1931–1939, kat. 280 s., Obecní dům Praha 2004, ISBN 80-86339-25-4
  • Jaroslav Anděl a kol., Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, 239 s., Národní galerie v Praze 1993, ISBN 80-7035-056-3
  • Daniela Mrázková, Vladimír Remeš, Cesty československé fotografie, 359 s., Mladá fronta, Praha 1989, ISBN 80-204-0015-X
  • Antonín Dufek a kol., Linie / barva / tvar: v českém výtvarném umění třicátých let, 152 s., Galerie hlavního města Prahy 1988
  • Zasloužilý umělec Ada Novák: obrazy – výbor z tvorby, Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou, 1987
  • Linie: Avantgardní literárně umělecké sdružení / 1930–38, texty: Bartuška Josef, Haller Miroslav, Nouza Oldřich, Pletzer Karel, Tetiva Vlastimil, kat. 80 s., České Budějovice 1984
  • Antonín Dufek (ed.), Česká fotografie 1918–1938 ze sbírek Moravské galerie v Brně, 194 s., Moravská galerie v Brně, 1981
  • Karel Valter, Linie: vzpomínky na českobudějovickou avantgardní uměleckou skupinu a lidi kolem ní, 136 s., Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1980
  • Jan Baleka, Českobudějovická avantgardní Linie, Literární měsíčník, 10.3.1981
  • Karel Valter: Odkaz levicové umělecké skupiny Linie, České Budějovice 1974
  • Václav Formánek: Ada Novák, nakl. Růže, České Budějovice 1972

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ada_Novák&oldid=23789225“