Ad acta (román)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ad acta
AutorPatrik Ouředník
Původní názevAd acta
ZeměČesko
Jazykčeština
Datum vydání2006
Předchozí a následující dílo
Příhodná chvíle, 1855. Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ad acta je román spisovatele Patrika Ouředníka z roku 2006, který má na první pohled všechny znaky detektivního příběhu. Je zde řeč o zločinech, je zde vyšetřovatel i podezřelý. Dvěma hlavními postavami jsou misantropický důchodce Viktor Dyk a maigretovsky pojatý inspektor Vilém Lebeda. Ten má na starosti několik případů včetně jednoho znásilnění, dvou žhářských pokusů v místním Klubu důchodců a vraždy v pražském baru. Soukromě se také zabývá čtyřicet let starou, nikdy neobjasněnou vraždou, do které je možná zapleten Viktor Dyk. V paralelních příbězích vystupují další postavy, důchodci, s nimiž se Viktor Dyk setkává v městském parku, Lebedovi podřízení, ale také Dykův syn a řada jiných podružnějších postav. Ale může-li čtenář v závěru knihy vydedukovat, kdo je pachatelem znásilnění, ostatní případy zůstávají nevyřešené, nebo přesněji řečeno, jak píše ve své recenzi Claire Wilcoxová,[1] "detektiv vyřeší případ, ale čtenář se nedozví jak. Řešení je poskytnuto románovým postavám, ale ne čtenáři".

Ouředník tedy využívá detektivního žánru, aby mohl „rozehrát“ své postavy a jejich příběhy, ale smysl jeho románu spočívá jinde: v odhalování duchaprázdnosti a absence mezilidské komunikace, která charakterizuje dnešní dobu. Jako i v jiných svých knihách i zde Ouředník maximálně těží z možností, které mu nabízí jazyk. V Ad acta najdeme množství "mluvného" materiálu: nikam nevedoucí dialogy důchodců, básně netalentovaného amatéra, seznamovací inzeráty, návod k údržbě bot, volební hesla, náhrobní nápisy, záznam policejního výslechu. Francouzský filozof Jean Montenot, autor obsáhlé studie, otištěné v revue Souvislosti (1/2012)[2] a převzaté do druhého českého vydání (Volvox Globator, 2016) charakterizuje Ad acta jako "falešnou detektivku a opravdový metafyzický thriller" a dodává: "Podobně jako v knihách Bohumila Hrabala, s nímž Ouředník sdílí stylistickou svěžest, je i v Ad acta zpochybněn samotný princip ukončení a svatosvatý zákon o niterné nezbytnosti literárního díla. Stejně jako u jeho předchůdce je i u Ouředníka vše především jazykovou rešerší. /.../ Stejně citlivý jako Hrabal k směšnosti, obsažené v obrazu lidského života, a k nemotorným pokusům lidí nalézt v něm přijatelné oikumenum, Ouředník, na rozdíl od Hrabala, nevnímá lidské pinožení jako víceméně povzbudivý projev vitality, nevěří v hegelovský Aufhebung života skrze vyprávění."

Recepce v Česku[editovat | editovat zdroj]

Přijetí románu Ad acta českou literární kritikou bylo rozpolcené, možná i proto, že knížka je také sarkastickou kritikou současné české společnosti.

Pozitivně se vyjádřili Jan Staněk v Hostu,[3] Radim Kopáč v Právu,[4] Vojtěch Staněk na iLiteratuře[5] a Ladislava Chateau v Českém rozhlase.[6] V anketě Lidových novin o knihu roku pro ni hlasovali filozof Miroslav Petříček, šéfredaktor čtvrtletníku Aluze Jiří Hrabal, literární publicista Pavel Kotrla a redaktorka Českého rozhlasu Jana Klusáková.[7]

Kriticky reagovali Petr Fischer v Hospodářských novinách,[8] Pavel Mandys v Týdnu[9] a Josef Chuchma v Mladé frontě dnes[10] (Chuchma své mínění přehodnotil u příležitosti druhého vydání[11]).

Recepce v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od českých kritik, přijetí Ad acta v zahraničí bylo jednohlasně pozitivní. Jak připomíná Jovanka Šotolová, málokteré české knize se dostalo takové pozornosti.[12]

Recenze zdůrazňovaly hlavně originální pojetí, humor, ale i hloubku Ouředníkova románu o "bezvýchodnosti individuálních životů".[13]

V předním francouzském deníku Le Monde píše Eric Chevillard: "Naštěstí se mezi spisovateli občas vyskytnou sabotéři. Ti nedbají na spisovatelský katechismus, porušují moudré předpisy a zpřevracují pravidla, jak se jim umane. To vše s radostí i zdravou zavilostí proti svazujícímu systému, který infiltroval literaturu a tím i nepřímo vše ostatní. Takovým mistrem subverze je Patrik Ouředník."[14]

O "mistrovství subverze" hovoří také americká revue The Labyrinth of the City.[15]

Významný americký kritik Anderson Tepper označil Ad acta za "Čekání na Godota na březích Vltavy".[16]

Stejný obrat zvolil za název své kritiky nizozemský recenzent Adri Altink, který v Ad acta vidí "vynikající satiru" a "román o prázdnotě v mezilidské komunikaci, o marnosti naší existence, kterou se snažíme skrýt tím, že si vyprávíme příběhy".[17]

Americký magazín Books přirovnává Ouředníka k Thomasu Pynchonovi a mluví o "fascinující směsi žánrů".

Italský kritik Alessandro Mezzena Lona píše o "absolutní svobodě tvůrce" a srovnává Ouředníka s Bohumilem Hrabalem a Raymondem Queneauem: vedle stylu je spojuje i to, že se "obracejí na čtenáře, kteří čtou, protože chtějí myslet".[18]

Francouzská revue Lire nachází v knize "hlubokou meditaci o limitech románu".[19]

Měsíčník Magazine littéraire ji charakterizuje jako "brilantní a zneklidňující román".[20]

Týdeník Le Point mluví o "opravdovém literárním skvostu“.[21]

Magazín Toute la culture dokonce zvolil za název recenze titulek "Patrik Ouředník odročuje rozsudek nad evropskou literaturou“.[22]

Zahraniční vydání[editovat | editovat zdroj]

Divadelní adaptace[editovat | editovat zdroj]

La Cartoucherie de Vincennes, Paříž, premiéra 4. 11. 2013.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

• Barbora Prudilová: Vybrané prózy Patrika Ouředníka a jejich ohlas v českém a francouzském tisku. Bakalářská práce, Masarykova univerzita v Brně, Český jazyk a literatura, 2012.

• Revue Souvislosti, č. 1, 2012. Dostupné on line.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ WILCOX, Claire. Czech Mate [online]. Bomb Magazine, 2010-06-09. Dostupné online. 
  2. ↑ MONTENOT, Jean. Ad acta, ad arbitum [online]. Souvislosti, 2012 [cit. 2020-06-08]. Dostupné v archivu. 
  3. ↑ STANĚK, Jan. Zapomenutá vražda [online]. Host, 2007. Dostupné online. 
  4. ↑ KOPÁČ, Radim. Co prozrazuje a co skrývá nová próza Patrika Ouředníka [online]. Právo, 2006-11-18. Dostupné online. 
  5. ↑ STANĚK, Vojtěch. Lesk a bída jazyka českého [online]. iLiteratura.cz, 2006-12-05. Dostupné online. 
  6. ↑ CHATEAU, Ladislava. Mozaika [online]. Český rozhlas, 2006-12-03. Dostupné online. 
  7. ↑ Kniha roku 2006 [online]. Lidové noviny, 2007-01-06. Dostupné online. 
  8. ↑ FISCHER, Petr. Ouředníkův Královský gambit se čtenáři [online]. Hospodářské noviny, 2006-11-28. Dostupné online. 
  9. ↑ MANDYS, Pavel: Hra na schovávanou, Týden, 27.11.2006.
  10. ↑ CHUCHMA, Josef. Ouředníkovo marné hledání motivů a vraha [online]. Mladá fronta Dnes, 2006-11-20. Dostupné online. 
  11. ↑ CHUCHMA, Josef. Neodložená Ad acta [online]. Lidové noviny, 2017-03-25. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠOTOLOVÁ, Jovanka. Ouředník, Patrik / Classé sans suite [online]. iliteratura.cz, 2012-12-01. Dostupné online. 
  13. ↑ MONTENOT, Jean, op. cit.
  14. ↑ CHEVILLARD, Eric. Mistr subverze [online]. Le Monde / Souvislosti, 2012-01-13. Dostupné online. 
  15. ↑ Case Closed [online]. The Labyrinth of the City, 2010-06-28. Dostupné online. 
  16. ↑ TEPPER, Anderson. Patrik Ourednik’s “Case Closed” [online]. Words without Borders, 2010. Dostupné online. 
  17. ↑ ALTINK, Adri. Wachten op Godot aan de Moldau [online]. Literair Nederland, 2017-08-09. Dostupné online. 
  18. ↑ MEZZENA, Alessandro. L’anarchico scrivere di Patrik Ourednik [online]. Il Piccolo, 2017-03-29 [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-31. 
  19. ↑ CLAVEL, André. Absurdités tchèques [online]. Lire, 2012. Dostupné online. 
  20. ↑ FAUCONNIER, Bernard. Un épineux dossier [online]. Le Magazine littéraire, 2012. Dostupné online. 
  21. ↑ DE TILLY, Marine. Le silence aussi [online]. Le Point, 2012/01/30. Dostupné online. 
  22. ↑ Rozhovor s Matějem Petrů. Souvislosti, 1, 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ad_acta_(román)&oldid=22411522“