Přeskočit na obsah

Státní duma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox Zákonodárství Státní duma Federálního shromáždění Ruské federace (rusky: Госуда́рственная ду́ма Федерального собрания Российской Федерации, zkráceně Ду́ма, česky Duma či Státní duma) je dolní komora Federálního shromáždění Ruské federace.

Popis

Státní duma se skládá z 450 poslanců, kteří jsou voleni na pětileté období (do roku 2011 voleni na čtyřleté). Dosavadní volby do komory proběhly v letech 1993, 1995, 1999, 2003, 2007, 2011, 2016 a 2021. Následující mají proběhnout v roce 2026. Volební práh pro vstup do komory je po volební reformě stanoven na 7 %, do roku 2005 to bylo 5 %.

V současnosti jsou v Dumě zastoupeny strany Jednotné Rusko (49,29 %), Komunistická strana Ruské federace (19,20 %), Spravedlivé Rusko (13,25 %) a Liberální demokratická strana Ruska (LDPR) (11,68 %).[1]

Poslanec Státní dumy nemůže být zároveň členem Rady federace nebo jiných zastupitelských orgánů subjektů federace. Poslanci pracují na profesionálním základě a nemohou se zabývat výdělečnou činností kromě pedagogické, vědecké či jiné teoretické práce.

Ústava poslancům dumy zaručuje imunitu pro zadržení, věznění a prohlídku. Zbaveni imunity mohou být jen na návrh generálního prokurátora rozhodnutím příslušné komory.

Návrhy zákonů mohou dumě předkládat: prezident Ruské federace, členové Rady federace, poslanci Státní dumy, vláda Ruské federace, zákonodárné orgány subjektů Ruské federace a také Ústavní soud, Vyšší arbitrážní soud a Nejvyšší soud Ruské federace. Jmenované soudy mohou podávat návrhy zákonů jen v oblasti své působnosti. Jen se souhlasem vlády mohou být navrženy zákony o zavedení nebo zrušení daní, osvobození od jejich placení, o vydávání státních půjček, o změně finančních pravidel státu a jiné návrhy, které předpokládají stanovení výdajů z federálního rozpočtu.

Status Dumy je stanoven v hlavě 5 Ústavy Ruské federace.

Pravomoci

1) udělení souhlasu ke jmenování předsedy vlády

2) rozhodnutí otázky důvěry vládě

3)  jmenování a odvolání předsedy Centrální banky Ruské federace

4) jmenování a odvolání předsedy Účetní komory  a poloviny jejích auditorů

5)  jmenování a odvolání Mluvčího pro lidská práva

6) vyhlášení amnestie (tuto pravomoc má i prezident)

7) podání obžaloby proti prezidentovi Ruské federace na jeho zproštění funkce

Poslední volby

Strana Hlasy % +/− Křesla +/− %
   Jednotné Rusko (Единая Россия) 32 379 135 49,32 −14,98 238 −77 52,88
   Komunistická strana Ruské federace (Коммунистическая партия Российской Федерации) 12 599 507 19,19 +7,62 92 +35 20,46
   Spravedlivé Rusko (Справедливая Россия) 8 695 522 13,24 +5,50 64 +26 14,21
   Liberálně-demokratická strana Ruska (Либерально-Демократическая Партия России) 7 664 570 11,67 +3,43 56 +16 12,45
   Jabloko (Яблоко) 2 252 403 3,43 +1,84 0 ±0 0,00
   Ruští patrioti (Патриоты России) 639 119 0,97 +0,08 0 ±0 0,00
   Správná věc (Правое дело) 392 806 0,60 0 0,00
Celkem (účast 60,20%) 64 623 062 100,00 ±0,00 450 ±0 100,00
Zdroj: Ústřední volební komise

Složení

Státní duma 2007–2011

Související informace naleznete také v článku Ruské parlamentní volby 2007.
57 38 315 40
KPFR SR JR LDPR

Státní duma 2011–2016

Související informace naleznete také v článku Ruské parlamentní volby 2011.
92 64 238 56
KPFR SR JR LDPR

Státní duma 2016–současnost

Související informace naleznete také v článku Ruské parlamentní volby 2016.
42 23 343 1 1 39
KPFR SR JR GP RO LDPR

Reference

  1. Putinova strana udržela těsnou většinu. lidovky.cz [online]. 2011-12-6 [cit. 2011-12-6]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy