Přeskočit na obsah

Feraliminální lykantropizér

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Titulní stránka brožury
„Feraliminal Lycanthropizer“ z roku 1990

Feraliminální lykantropizér je psychotechnografický stroj,[1] které vynalezl americký spisovatel David Woodard. Brožura stejného jména vydaná v roce 1990 se zamýšlí nad historií a účelem tohoto zařízení.[2] Stručná a anonymně publikovaná práce popisuje vibrace pojmenované thanato-aurické vlnění, které jsou zařízením elektricky generovány sloučením tří podzvukových sinusovek (3 Hz, 9 Hz a 0.56 Hz) s doprovodnými smyčkami nespecifikovaného mluveného slova (dvě smyčky za prahem a dvě pod prahem dešifrovatelnosti).[3]

„ Tato kombinace drasticky protikladných emočních spouštěcích mechanizmů vede často k podstatnému rozšíření chování, jež nastává překvapivě brzy (během okamžiku) poté, co uživatel přistoupí k zařízení a zůstane v jeho zvukovém dosahu.[2] “

Premisou zde je, že technologie na změnu vědomí byla během studené války na rozkaz amerických tajných služeb používána bez jakékoliv kontroly. Autor předkládá utajovaný výzkum za účelem zlepšení života občanů tímto zařízením a sdílí nejen své vlastní poznámky, ale i ty, které zanechali dřívější badatelé.[4]:s.86

Dědictví a vliv

Navzdory stručnosti a neznámosti brožury její čtenáři podstoupili pozoruhodné pokusy Feraliminální Lykantropizér replikovat a/nebo vyvolat jeho popsané „animalizující“ účinky.[5] Neologické pojmenování zařízení se tak objevilo ve spojení s různorodými hudebními skupinami:

  • The Feraliminal Lycanthropizers, volný improvizační soubor, Raleigh, Severní Karolína[6]
  • „Feraliminal Lycanthropizer“, píseň vydaná v roce 2004 jednočlennou anglickou doom metalovou kapelou Uncertainty Principle[7]
  • The Feraliminal Lycanthropizer, výstava představující práce Petera Coffina a dalších umělců, kurátor Craig Kalpakjian, Champion Fine Art, Los Angeles, 2005[8]
  • „Feraliminal Lycanthropizer“, píseň od amerického ambientního dua Schloss Tegal působícího v Praze, uvedená na jejich albu z roku 2006 The Myth of Meat[9][10]
  • Feraliminal, album ruské ambientní black metalové skupiny Adoniram[11]
  • Lycanthropizer, pseudonym používaný v letech 2006–2011 hlavním zpěvákem americké black metalové skupiny Miasmic[12]
  • Feraliminal Lycanthropizer, aktivní goregrindová/porngrindová skupina založená v Jaroslavli, Rusko, v roce 2009[13]
  • „Feraliminal Lycanthropizer“, píseň anglického elektronického dua Posthuman z jejich alba Datalinks, 2011[14]
  • „Feraliminal Tremens“, píseň z roku 2012 od experimentálního elektronického projektu Blood Rhythm (Arvo Zylo) působícího v Chicagu, ve spolupráci s Christopherem Turnerem a Michaelem Espositem[15]
  • Feraliminal, anti-cosmos[16] kazetové EP od irské death metalové skupiny Vircolac.[17]

Další díla inspirovaná Feraliminálním Lykantropizérem:

  • Progressive Lycanthropy, kazeta a brožurka z roku 2010 od Tulsy, psychoakustického umělce Thomase Bey Williama Baileyho, působícího v Oklahomě[18]
„[tři části] na kazetě byly postaveny na šumu ‚Feraliminálního Lykantropizéru‘, což je experimentalní binaurální frekvence údajně používaná armádou jako 'zvukové sérum pravdy' či jako bojový stimulant. Jak jméno napovídá, tato technika měla za úkol uvrhnout jednotlivce do 'vlčích' stavů, ve kterých by se pak střídavě zmítali mezi zaostřenou zuřivostí a mdlou extází.“—Bailey
  • Wolf Hunter, novela od hororového spisovatele působícího v Denveru J.L. Benéta, vítěze ceny Independent Publisher Book Award v roce 2013[19]
„Během druhé světové války skupina nacistických vědců pod vedením vysoce postaveného SS důstojníka potajnu promění Viktora Huelena a trojici dalších mužů na vlkodlaky. Dosáhnou toho pomocí zvukového zařízení jménem Feraliminální Lykantropizér, které se skládá ze čpavé tělové masti a opasku z vlčí kůže s pentagramem ze železných nýtů.“—Fantastic Reviews[20]

Vědecké a historické nesrovnalosti

Kromě názvu a termínu thanato-aurick další doposud neznámé výrazy představené ve Woodardově textu jsou následující: Plecidický, aurotický, nucleopatrifobický a Eugenaestheticus. Kromě toho se zdá, že novinové reportáže naplno odhalily mýtus o tomto zařízení.

Fortean Times píší, „[L]egendy o zařízení apelují na důvěru; kromě toho, že se mu připisuje schopnost vyvolat nevázané orgie, bylo také obviněno ze smrti šesti mladých lidí způsobené uškrcením při sexu. Ti, kteří tvrdí že zařízení vyzkoušeli, měli pocit zesílení intelektu a zostřené vůle. Esej tvrdí, že ‚katalánský občan používající zařízení denně po dobu pěti či šesti týdnů nakonec získal oblibu Adolfa Hitlera a přesvědčil svou obět přijmout svastiku jako nejvyšší totem a znak vzkvétající Národní Socialistické Konference.‘ Takové příběhy jsou očividně zcela neuvěřitelné. Neexistuje žádný důkaz, že Feraliminální Lykantropizér existuje či existoval či že vládne takovými účinky.“[3]

V kompendiu statí věnovaných technologii a magii TechnoMage, Dirk Bruere líčí: „Nahrávka ‚...obsahuje dvě infrazvukové frekvence, 3hz a 9hz, které, pokud se zkombinují, generují nižší třetí frekvenci o amplitudě 0.56hz.‘ Není tomu tak.“[21]:s.369–370

Vyšetřovatel paranormálních věcí Michael Esposito dodává v rozhovoru z roku 2011, „Nejsem si jistý, zda Feraliminální Lykantropizér je stejně účinný, jako žena opřená o odstřeďovací pračku.“[22][23]

V Украина Криминальная (Ukrajinský zločin) se dočítáme, že „Legendy říkají, že vliv zařízení způsobuje nejen divoké orgie, ale zavinil i řadu vražd. Důkaz těchto a mnoha dalších podobných příběhů—zcela žádný.“[5]

Související články

Reference

  1. ↑ Connor, S., Dream Machines (Londýn: Open Humanities Press, 2017), str. 131. (anglicky)
  2. ↑ a b Woodard, D., „Feraliminal Lycanthropizer“ (San Francisco: Plecid Foundation, 1990). (ang.)
  3. ↑ a b Sergeant, J., „Sonic Doom“, Fortean Times, prosince 2001. (ang.)
  4. ↑ Alvanson, K., XYZT (Cambridge, MA: MIT Press, 2019), str. 86. (ang.)
  5. ↑ a b Anon., „Неслышный звук, который убивает“, Украина Криминальная, 31. července 2012. (rusky)
  6. ↑ Afe Records, Craig Hilton profil. (ang.)
  7. ↑ Uncertainty Principle, Acoustical Weapons Division (2004), MA. (ang.)
  8. ↑ Champion Fine Art, The Feraliminal Lycanthropizer Archivováno 14. 1. 2017 na Wayback Machine., 6.–28. květen 2005. (ang.)
  9. ↑ Schloss Tegal, The Myth of Meat (Moskva: Waystyx, 2006), Discogs. (ang.)
  10. ↑ Tamtéž, „Feraliminal Lycanthropizer“ (pouze zvuk), YouTube, 7. září 2015.
  11. ↑ Adoniram, Feraliminal (Iževsk: Firstborn Chaos Productions, 2006), MA. (ang.)
  12. ↑ Lycanthromancer (stránka hudebníka), MA. (ang.)
  13. ↑ Feraliminal Lycanthropizer (stránka kapely), Vk.com. (rus.)
  14. ↑ Posthuman, „Feraliminal Lycanthropizer“ (2011), Bandcamp. (ang.)
  15. ↑ Blood Rhythms, „Feraliminal Tremens“ (Chicago: Land of Decay, 2012), Discogs. (ang.)
  16. ↑ Weepunkt, A., „Tape gehört: Vircolac Feraliminal“, Totgehört, 14. května 2016. (německy)
  17. ↑ Vircolac, Feraliminal (2016), Irish Metal Archives; op.cit., MA. (ang.)
  18. ↑ Bailey, T. B. W., Progressive Lycanthropy Archivováno 28. 4. 2016 na Wayback Machine. (Kuala Lumpur: Mirror Tapes, 2010), Big Cartel. (ang.)
  19. ↑ Independent Publisher, „2013 IPPY Awards Results“, květen 2013. (ang.)
  20. ↑ Hughes, A., Recenze Wolf Hunter, Fantastic Reviews, 9. únor 2014. (ang.)
  21. ↑ Bruere, D., TechnoMage (Bedford, England: Dirk Bruere, 2009), str. 369–370. (ang.)
  22. ↑ Zylo, A., „Voices in the Emptiness“, Newcity, 26. října 2011. (ang.)
  23. ↑ Tamtéž, „Interview with M. Esposito“, WFMU's Beware of the Blog, 14. března 2013. (ang.)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Feraliminální_lykantropizér&oldid=21073379“