Svébohy (tvrz)
| Svébohy | |
|---|---|
_obr1.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční |
| Stavebník | Petr ze Svéboh |
| Poloha | |
| Adresa | Svébohy čp. 1, Horní Stropnice,  Česko |
| Souřadnice | 48°46′50,72″ s. š., 14°43′20,95″ v. d. |
  Tvrz Svébohy | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 37079/3-439 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tvrz Svébohy je bývalé panské sídlo nacházející se ve vesnici Svébohy (čp. 1), části obce Horní Stropnice v okrese České Budějovice. Je chráněna jako kulturní památka České republiky, na seznam památek byla pod rejstříkovým číslem 37079/3-439 zapsána před rokem 1988.[1]
Historie
.jpg)
Na konci 14. století držel vsi a další majetek v okolí rod Žesťovcovů ze Žesťova. Po rozdělení majetku zůstaly Svébohy Zachařovi, který si zde zřejmě postavil na začátku 15. století sídlo. Po něm tu seděli další Žesťovcové,[2] v roce 1416 se poprvé připomíná Petr ze Svébohovic, později Jan ze Svéboh. Od třetí čtvrtiny 15. století do poloviny 16. století zde sídlili Pouzarové z Michnic,[3] potomci Erazima z Michnice, který vesnici s tvrzí získal.[2] Oldřich si nechal v roce 1541 vložit tvrz do zemských desk, což je první doložená písemná zmínka o tvrzi.[4] Svojše Pouzar připojil v polovině 15. století Svébohy k Cuknštejnu,[3] kvůli zadlužení ale získali vesnici s tvrzí jeho věřitelé, včetně Elišky Kořenské z Terešova.[2] V tvrzi žil její příbuzný (synovec?) Petr, od něhož v roce 1598 koupil celý statek Vincenc Hulcšporer z Holštejna (též Vincent Holzsparper z Holsteinu), novohradský hejtman.[3] Po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zabaven, neboť hejtman sloužil Švamberkům, jedněm z účastníků stavovského povstání. Získal jej vyšebrodský klášter,[4] nicméně později byl vrácen vdově po Vincenci, Žofii, která jej v roce 1633 definitivně prodala hraběnce Marii Magdaleně Buquoyové.[3] Svébohy se tak staly součástí novohradského panství, tvrz se stala součástí dvora a byla již využívána pouze pro hospodářské účely.[4]
Po roce 1948 byla využívána jako hospoda a kino, nebyla však udržována. V 70. letech 20. století došlo k částečné destrukci severního křídla, které bylo po omezení památkové ochrany strženo. Tvrz je nyní v držení soukromého majitele, zadní hospodářské budovy (původní poplužní dvůr) byly rozprodány[5] a jsou udržovány, užívány a přizpůsobeny rekreaci. Jednopatrovou obytnou část tvrze odkoupil v roce 1997 Jaroslav Břicháček, který si z ní chtěl vybudovat rodinné sídlo. Kvůli nedostatku finančních prostředků je však tvrz nadále v havarijním stavu (jižní křídlo má zčásti zničený krov a statické poruchy ve zdivu, zřítila se nádvorní pavlač, poškozeny jsou stropy přízemí i patra) a chátrá dál. V říjnu 2011 byla tvrz nabízena realitní kanceláří k prodeji za 4,7 milionů korun,[6][7] v září 2020 za 2,2 milionu.[8] Podle fotografie z roku 2021 došlo k destrukci části obvodového zdiva středního traktu tvrze.[9]
Stavební vývoj
Není známo, kde stálo a jak vypadalo původní sídlo ze začátku 15. století. Jedinou zprávou je zmínka o věži z roku 1577. Stavitelem současné tvrze byl zřejmě Petr Kořenský z Terešova, který na konci 16. století postavil velké obdélné patrové renesanční stavení v západním průčelí poplužního dvora ve východní části vsi. Hlavní vstup do budovy, portál s bosovaným ostěním, se nachází na západní straně. Některé prostory ve dvojtraktovém přízemí jsou zaklenuty valenou nebo křížovou klenbou s hřebínky, patro bylo plochostropé. Nedlouho poté byla tvrz na začátku 17. století přestavěna a rozšířena Vincencem Hulcšporerem z Holštejna, jenž nechal postavit dvě menší a užší boční křídla, která navazovala na původní budovu na jižní a severní straně. V této podobě se tvrz dochovala do dnešních dnů, výjimkou je severní křídlo, které se zřítilo v 70. letech 20. století.[2]
Pověst
K tvrzi se váže pověst (resp. příběh z historie) o zazděné manželce. Petr Kořenský z Terešova nechal na jaře 1577 zazdít ve věži na popud své tety Elišky kvůli nevěře s Jakubem Krčínem svoji ženu Markétu ze Žumberka.[10] Událost vzbouřila celý kraj a lidé se snažili hlídanou tvrz dobýt a ženu osvobodit. Vše vyřešila skupina havířů z Velkých Hor (Rudolfov), která se 27. května 1577 k objektu dostala, zeď věže probila, ženu osvobodila a odvedla s sebou do Trhových Svin.[2][11]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-01-13]. Identifikátor záznamu 148981 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e ÚLOVEC, Jiří, a kol. Encyklopedie českých tvrzí – 3. díl – S–Ž. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-700-5. S. 788–790.
- ↑ a b c d Novohradské hory a Novohradské podhůří. Redakce Vladislav Dudák. Praha: Miloš Uhlíř – Baset, 2006. ISBN 80-7340-091-X. S. 497.[Dále jen Novohradské hory.]
- ↑ a b c CUKR, Jiří. Svébohy [historie] [online]. Hrady.cz, 2002-8-30 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Novohradské hory, s. 543.
- ↑ ŠPIROCH, Jaroslav. Svébohy [historie] [online]. Hrady.cz, 2009-7-26 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Prodej histor. objektu - tvrze u Nových Hradů, JČ [online]. Eurobydleni.cz [cit. 2011-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ Prodej historického objektu, 490m2 [online]. jiho.ceskereality.cz [cit. 2020-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-03.
- ↑ Helena Horakova. Fotografie – 21.07.2021 [online]. Mapy.cz [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
- ↑ Renesanční zámek v Komařicích [online]. Komarice.cz [cit. 2011-10-23]. Dostupné online.
- ↑ CUKR, Jiří. Svébohy [pověsti] [online]. Hrady.cz, 2002-8-30 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.
Literatura
- Seznam nejohroženějších a nevyužívaných nemovitých památek v České republice. Praha: Národní památkový ústav – územní pracoviště Praha, 2005. ISBN 80-86234-70-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tvrz Svébohy na Wikimedia Commons - Tvrz Svébohy na hrady.cz
