Opioidní receptor
.png)
Opioidní receptory jsou receptory spřažené s G proteinem a nacházející se na synaptických membránách neuronů. Na tento typ receptorů se vážou nejen přirozené tělní opioidy, tedy zejména enkefaliny a endorfiny, ale i přírodní opiáty (morfin, kodein) a syntetické opioidy typu heroin.[1]
Třídy
Důkazy o existenci receptoru pro morfin přinesly nezávisle tři výzkumné týmy v roce 1973. Paradoxní situace, kdy byl v lidském těle receptor pro alkaloid rostlin, se vyřešila o dva roky později, kdy byly nalezeny i lidské opioidy, tedy enkefaliny. V roce 1976 skupina Billa Martina vyslovila domněnku, že existuje více druhů opioidních receptorů, které byly následně charakterizovány podle toho, jaký syntetický opioid je jejich agonistou (a tedy váže se na ně).[2] Možná lepším rozlišovacím znakem je jakýsi žebříček přirozených opioidních peptidů v pořadí, jak dobře se na daný receptor vážou: používá se endorfin (End), dynorfin A (Dyn), metenkefalin (Met), a leuenkefalin (Leu):[1]
- μ–opioidní receptory – ligandy se na ně váží v tomto pořadí (podle potence): End > Dyn > Met > Leu; snižuje hladinu AMP a otevírá tím G proteinem modulovaný K+ kanál
- δ–opioidní receptory – ligandy se na ně váží v tomto pořadí (podle potence): End = Leu = Met > Dyn; účinkuje podobným způsobem jako μ
- κ–opioidní receptory – ligandy se na ně váží v tomto pořadí (podle potence): Dyn >> End >> Leu = Met; účinkuje tak, že ve svém důsledku zavírá vápníkový kanál
Co se týče dalších opioidů, morfin se váže převážně na μ typ receptorů, pro κ je prototypem ketocyclazocin a enkaplin je typický pro δ typ.
Reference
- ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ P.Y. Law, Horace H. Loh. Opioid Receptors. In: Lennarz,W.J., Lane, M.D. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s.l.]: [s.n.]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu opioidní receptor na Wikimedia Commons
