Emil Bican
| Emil Bican | |
|---|---|
| Narození | 6. května 1916 Borovany |
| Úmrtí | 2. srpna 1991 (ve věku 75 let) Brno |
| Povolání | fotograf a fotoreportér |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emil Bican (6. května 1916 v Borovanech – 2. srpna 1991 v Brně) byl český fotograf a fotožurnalista.[1][2]
Život
Narodil se v rodině zedníka. Absolvoval obecnou školu v Českých Budějovicích, v letech 1927–1930 navštěvoval měšťanskou školu ve Francii. Poté se v letech 1930–1933 učil fotografem u firmy E. Gebauer v alsaském městě Mulhouse. Do Československa se vrátil v roce 1935. V Praze pak pracoval ve fotografických ateliérech Reis v Praze 2 a Dítě v Praze 12. Od roku 1936 do dubna 1939 pracoval jako redaktor-fotoreportér v Československé tiskové kanceláři v Praze. Za protektorátu přešel do agentury Centropress, kterou vedli fotografové Alexandr Paul, František Illek a Pavel Altschul. V květnu 1945 nastoupil zpět do Československé tiskové kanceláře jako redaktor-fotoreportér.[1]
Fotografoval mimo jiné pohřeb T. G. Masaryka, zábor pohraničí Němci, prezidenta Emila Háchu, rakev s Reinhardem Heydrichem ve vestibulu chirurgického pavilonu a jeho pohřeb, příjezd Rudé armády do Prahy, přílet československé vlády z Košic na letiště Praha-Kbely a popravu Karla Hermanna Franka.[1]
V roce 1947 byl pověřen založením redakce obrazového zpravodajství ČTK v Brně. Poté rovněž zakládal pobočku ČTK v Olomouci. Vedle fotoreportérské práce doma působil i v cizině. V letech 1969–1970 byl poradcem agenturního zpravodajství v Bujumbuře, hlavním městě Burundi. V roce 1968 byl fotoreportérem na zimních olympijských hrách v Grenoblu a v roce 1972 na letních olympijských hrách v Mnichově. Dále dokumentoval návštěvy československých vládních delegací v Bulharsku, Sovětském svazu či ve Vietnamu.[1] Fotografoval i v dalších zemích v Evropě, mimo Evropu pak v Libanonu a v Egyptě.[2]
Vychovával rovněž mladé fotoreportéry z Československa i francouzsky hovořící zahraniční stážisty.[1]
Členství v organizacích
Byl aktivním členem Komunistické strany Československa, Svazu československých novinářů a Svazu československo-sovětského přátelstvi.[2]
Ocenění díla
Za svou angažovanou práci pro komunistickou stranu obdržel vyznamenání Za vynikající práci.[2]
Soukromý život
Dne 11. února 1939 se oženil s Marií Josefovou. Manželé spolu měli tři syny. Je pohřben v Poličce.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí. 1. vyd. Svazek 5. sešit (Bi–Bog). Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-309-7. Kapitola Bican, Emil, s. 481.
- ↑ a b c d LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 53.
Literatura
- LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 53.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí. 1. vyd. Svazek 5. sešit (Bi–Bog). Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-309-7. Kapitola Bican, Emil, s. 481.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Bican
- Emil Bican na stránkách Biografického slovníku českých zemí
