Tahmásp II.
| Tahmásp II. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. prosince 1704 Isfahán |
| Úmrtí | 11. února 1740 (ve věku 35 let) Sabzevar |
| Potomci | Abbás III. |
| Otec | Husajn Šáh |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zillulláh Abú-l-Muzaffar Sultán Tahmásp Šáh, zkráceně Tahmásp II. (asi 1704 – únor 1740 Sebzevár [v Chorásánu]) byl perský šáh z dynastie Safíovců vládnoucí v letech 1722–1732. Byl třetím synem šáha Husajna, jeho dva starší bratry Mahmúda Mírzu a Safího Mírzu dal popravit afghánský rebel Mír Mahmúd v Isfahánu 8. února 1725.[1] Až do roku 1729 ovládal Tahmásp jen část někdejší safíovské říše, neboť většiny území se zmocnil Mír Mahmúd a po něm jeho bratranec Ašraf. V letech 1726–1728 měl navíc Tahmásp konkurenta v osobě Ahmada Marášího, vnuka Safího II. po přeslici, který se prohlásil šáhem.
Vláda
Tahmásp se ujímal vlády za mimořádně svízelných podmínek. Po svržení svého otce a předchůdce Husajna Afgháncem Mírem Mahmúdem neměl kontrolu nad hlavním městem a nakonec musel uprchnout do Mázandaránu, odkud jen příhlížel despotickému počínání Afghánců a všeobecnému rozvratu říše. Na severu si vzal car Petr Veliký za záminku pobití ruských kupců v Dagestánu a obsadil Baku spolu se severním Ázerbájdžánem – tato oblast byla pro Peršany na deset let ztracena. Také Osmané využili zmatků v Persii a ovládli Gruzii, Jerevan, Tabríz a Hamadán, vše po dohodě s carem.
Pro Tahmáspa bylo důležité, že se mu podařilo získat za spojence náčelníka kmene Afšárů Nádirkulí Bega, který měl značné vojenské zkušenosti, a s jeho pomocí obsadit 11. prosince 1726 Mašhad, jedno z nejvýznamnějších perských měst. Nádirkulí Beg, jenž na šáhovu počest přijal jméno Tahmáspkulí Chán, porazil armádu Afghánce Ašrafa, bratrance mezitím zavražděného Míra Mahmúda, a v roce 1729 obsadil sídelní město Isfahán. Ašraf přišel o život o rok později v Sístánu – po osmi letech chaosu dosáhl Tahmásp II. všeobecného uznání v říši.[2]
Skutečným vládcem však nebyl on, nýbrž jeho afšárovský vojevůdce, který se projevil jako mimořádně schopný a energický muž. Toto nové rozložení sil se zřetelně ukázalo již v roce 1732, po porážce perské armády Osmany. Tahmáspkulí Chán tehdy využil panující nespokojenosti, 2. září zbavil šáha moci a na trůn dosadil jeho osmiměsíčního syna Abbáse III. Tahmásp II. žil ještě osm let v ústraní, než byl na příkaz svého někdejšího chráněnce – který se roku 1736 sám prohlásil šáhem – zavražděn.
Poznámky
- ↑ Mír Mahmúd současně popravil i osm mladších Tahmáspových bratrů, přičemž další dva připravil později o život jeho bratranec Ašraf. Prince Ismá‘íla Mírzu dal popravit roku 1732 sám Tahmásp II.
- ↑ Samozvaný šáh Ahmad Maráší, který krátkodobě ovládal provincie Fárs a Kermán, byl popraven v srpnu 1728 na příkaz Ašrafa.
Literatura
- SAVORY, Roger. Iran under the Safavids. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 277 s. ISBN 9780521042512. (anglicky)
- TAUER, Felix. Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tahmásp II. na Wikimedia Commons - (anglicky) Genealogie Safíovců
| Předchůdce: Husajn |
|
Perský šáh 1722–1732 |
|
Nástupce: Abbás III. |
