Tahmásp II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tahmásp II.
Portrét
Narození 3. prosince 1704
Isfahán
Úmrtí 11. února 1740 (ve věku 35 let)
Sabzevar
Potomci Abbás III.
Otec Husajn Šáh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zillulláh Abú-l-Muzaffar Sultán Tahmásp Šáh, zkráceně Tahmásp II. (asi 1704 – únor 1740 Sebzevár [v Chorásánu]) byl perský šáh z dynastie Safíovců vládnoucí v letech 17221732. Byl třetím synem šáha Husajna, jeho dva starší bratry Mahmúda Mírzu a Safího Mírzu dal popravit afghánský rebel Mír Mahmúd v Isfahánu 8. února 1725.[1] Až do roku 1729 ovládal Tahmásp jen část někdejší safíovské říše, neboť většiny území se zmocnil Mír Mahmúd a po něm jeho bratranec Ašraf. V letech 17261728 měl navíc Tahmásp konkurenta v osobě Ahmada Marášího, vnuka Safího II. po přeslici, který se prohlásil šáhem.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Tahmásp se ujímal vlády za mimořádně svízelných podmínek. Po svržení svého otce a předchůdce Husajna Afgháncem Mírem Mahmúdem neměl kontrolu nad hlavním městem a nakonec musel uprchnout do Mázandaránu, odkud jen příhlížel despotickému počínání Afghánců a všeobecnému rozvratu říše. Na severu si vzal car Petr Veliký za záminku pobití ruských kupců v Dagestánu a obsadil Baku spolu se severním Ázerbájdžánem – tato oblast byla pro Peršany na deset let ztracena. Také Osmané využili zmatků v Persii a ovládli Gruzii, Jerevan, Tabríz a Hamadán, vše po dohodě s carem.

Pro Tahmáspa bylo důležité, že se mu podařilo získat za spojence náčelníka kmene Afšárů Nádirkulí Bega, který měl značné vojenské zkušenosti, a s jeho pomocí obsadit 11. prosince 1726 Mašhad, jedno z nejvýznamnějších perských měst. Nádirkulí Beg, jenž na šáhovu počest přijal jméno Tahmáspkulí Chán, porazil armádu Afghánce Ašrafa, bratrance mezitím zavražděného Míra Mahmúda, a v roce 1729 obsadil sídelní město Isfahán. Ašraf přišel o život o rok později v Sístánu – po osmi letech chaosu dosáhl Tahmásp II. všeobecného uznání v říši.[2]

Skutečným vládcem však nebyl on, nýbrž jeho afšárovský vojevůdce, který se projevil jako mimořádně schopný a energický muž. Toto nové rozložení sil se zřetelně ukázalo již v roce 1732, po porážce perské armády Osmany. Tahmáspkulí Chán tehdy využil panující nespokojenosti, 2. září zbavil šáha moci a na trůn dosadil jeho osmiměsíčního syna Abbáse III. Tahmásp II. žil ještě osm let v ústraní, než byl na příkaz svého někdejšího chráněnce – který se roku 1736 sám prohlásil šáhem – zavražděn.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Mír Mahmúd současně popravil i osm mladších Tahmáspových bratrů, přičemž další dva připravil později o život jeho bratranec Ašraf. Prince Ismá‘íla Mírzu dal popravit roku 1732 sám Tahmásp II.
  2. Samozvaný šáh Ahmad Maráší, který krátkodobě ovládal provincie Fárs a Kermán, byl popraven v srpnu 1728 na příkaz Ašrafa.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SAVORY, Roger. Iran under the Safavids. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 277 s. ISBN 9780521042512. (anglicky) 
  • TAUER, Felix. Svět islámu. Jeho dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Husajn
Znak z doby nástupu Perský šáh
17221732
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Abbás III.