Ourok

Ourok (v odborné literatuře úrok) je peněžní dávka odváděná vrchnosti. Její vznik se umisťuje do 13. století při zavádění tzv. německého práva.

Tehdy během kolonizace (ale i později až do 15. století) byla většina nových vsí zakládána na tzv. německém právu. To probíhalo tím způsobem, že majitel pozemku budoucí vsi (vrchnost) pověřil prostředníka (lokátor) vyměřením nové vsi, případným vykácením lesa, sehnáním obyvatel vsi. S každým novým obyvatelem, který se ujímal půdy, byla sepsána (někdy byla sepsána pouze s celou obcí) písemná smlouva, v které byla stanovena cena svěřeného pozemku (ta se platila okamžitě), dále přesná peněžní suma, roboty vykonávané pro vrchnost, naturální dávky (někdy též zváno osep). Poslední tři povinnosti měl odvádět každoročně. Nakonec většinou nechyběl odklad pro placení ročních dávek (peníze, robota, naturálie), ten byl na několik let (např. až na 16 let). To jim mělo usnadnit vybudování vesnice. Právě každoročně odváděná peněžní suma je ourok (úrok), jehož název pochází od slova rok, tedy to co se platilo v rok, tj. každoročně.

Vývoj ouroku je velice nejasný. První zprávy z 15.-16. století uvádí většinou placení ouroku dvakrát ročně. Nejčastější bylo na sv. Jiří a sv. Havla. Obecně se platilo na jaře a na podzim. Občas se však platilo i jen jednou ročně. Výše úroku byla většinou neměnná (vývoj výše známe až zhruba od 16. století), přesto si vrchnost uměla najít způsob, jak si příjem zvýšit. Například poddanému prodala pole, z kterého se platil také úrok, ale už mohl být v libovolné výši. Záleželo jen na dohodě mezi kupujícím a vrchností. Ovšem nechyběly ani případy nucení vrchností ke koupi.

Velice stálá výše úroku nám ukazuje, že neplatí často užívané klišé, že vrchnost si s poddaným dělala, co chtěla. Jistá práva poddaného uznávala a používala jen psychický nátlak.