Šťavelanové komplexy kovů
Šťavelanové komplexy kovů jsou komplexní sloučeniny obsahující šťavelanové (C2O 2−
4 ) ligandy. Šťavelanové ionty obvykle vytvářejí pětičlenné MO2C2 chelátové kruhy.
Jsou známy i víceligandové komplexy, například [Co(C2O4)(NH3)4]κ+.[1]
-
[Cr2(ox)5]4−
-
Trisoxalatoželezitan draselný (K3[Fe(C2O4)3].3 H2O)
-
Oxaliplatina, protinádorové léčivo.
-
[Zr(ox)4]4−
Homoleptické komplexy
[editovat | editovat zdroj]Homoleptické šťavelanové komplexy mohou mít například vzorec [M(κ2-C2O4)3]n−: M = V3+, Mn3+,[2] Cr3+, Tc4+, Fe3+, Ru3+, Co3+, Rh3+, Ir3+. Anionty v nich vykazují chirální D3 symetrii a u některých se podařilo získat jednotlivé enantiomery.[3] Některé rané přechodné kovy vytváří tetrakiskomplexy typu [M(κ2−C2O4)4]n− M = Nb5+,[4] Zr4+,[5] Hf4+[6] nebo Ta5+[7]
Vícejaderné komplexy
[editovat | editovat zdroj]Šťavelanové ionty mohou tvořit můstky ve vícejaderných komplexech s (κ2,κ'2−C2O4)M2 jádry. Příkladem dvojjaderných komplexů mohou být sloučeniny odpovídající vzorci [M2(C2O4)5]2− M = Fe2+[8] nebo Cr3+.[9]
Fotochemické vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Šťavelanové komplexy se působením světla rozkládají za uvolnění oxidu uhličitého; tento jev je základem analytické metody nazývané aktinometrie. Ozářením Pt(C2O4)(PPh3)2 ultrafialovým zářením vznikají deriváty Pt0(PPh3)2.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transition metal oxalate complex na anglické Wikipedii.
- ↑ Ivan Bernal; James Cetrullo. The phenomenon of conglomerate crystallization. XIX. Clavic dissymmetry in coordination compounds. Structural Chemistry. 1990, s. 235–243. DOI 10.1007/BF00674267.
- ↑ T. Lis; J. Matuszewski. Structure of potassium tris(oxalato)manganate(III) trihydrate. Acta Crystallographica Section B. 1980, s. 1938–1940. DOI 10.1107/S0567740880007558.
- ↑ George B. Kauffman; Lloyd T. Takahashi; Nobuyuki Sugisaka. Resolution of the Trioxalatocobaltate(III) Ion. Inorganic Syntheses. 1966, s. 207–211. ISBN 9780470132395. DOI 10.1002/9780470132395.ch55.
- ↑ F. A. Cotton; Michael P. Diebold; W. J. Roth. Variable Stereochemistry of the Eight-Coordinate Tetrakis(oxalato)niobate(IV), Nb(C2O4)44−. Inorganic Chemistry. 1987, s. 2889–2893. DOI 10.1021/ic00264a035.
- ↑ Yun-Long Fu; Jia-Lin Ren; Zhi-Wei Xu; Seik Weng Ng. Bis(4,4′-bipyridinium) Tetrakis(oxalato-κ2O,O′)zirconate(IV). Acta Crystallographica Section E. 2005, s. m2397–m2399. DOI 10.1107/S1600536805033829.
- ↑ D. Tranqui; P. Boyer; J. Laugier; P. Vulliet. Structure cristalline du tétrakisoxalatohafniate de Potassium Pentahydraté [K4Hf(C2O4)4.5H2O]. Acta Crystallographica Section B. 1977, s. 3126–3133. DOI 10.1107/S0567740877010395.
- ↑ Berislav Perić; Nevenka Brničević; Marijana Jurić; Pavica Planinić; Dubravka Matković-Čalogović. [NH4][(CH3)2NH2]2[Ta(C2O4)4]·2H2O: The First (Oxalato)tantalate(V) Complex Structurally Characterized. Structural Chemistry. 2009, s. 933–941. DOI 10.1007/s11224-009-9494-0.
- ↑ Donatella Armentano; Giovanni De Munno; Francesc Lloret; Miguel Julve. Bis and Tris(oxalato)ferrate(III) Complexes as Precursors of polynuclear compounds. CrystEngComm. 2005, s. 57. DOI 10.1039/b417251e.
- ↑ Vanessa M. Masters; Clint A. Sharrad; Paul V. Bernhardt; Lawrence R. Gahan; Boujemaa Moubaraki; Keith S. Murray. Synthesis, Structure and Magnetism of the Oxalato-Bridged Chromium(III) Complex [NBun4]4[Cr2(ox)5]·2CHCl3. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1998, s. 413–416. DOI 10.1039/a705265k.