Đorđe Branković
Đorđe Branković | |
---|---|
Narození | 1645 Ineu |
Úmrtí | 19. prosince 1711 (ve věku 65–66 let) Cheb |
Místo pohřbení | Krušedol (45°7′9″ s. š., 19°56′24″ v. d.) |
Povolání | historik a diplomat |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Đorđe Branković (srbsky Ђорђе Бранковић, 1645 Ineu –1711 Cheb) byl sedmihradský a valašský diplomat srbské národnosti, jehož činnost byla namířena proti Osmanské řiši.
Působil jako sedmihradský vyslanec u Osmanské říše, posléze jako valašský vyslanec ve Vídni. V této roli navrhl císaři Leopoldovi I. vytvoření balkánského království. Sám se nechal uznat srbským patriarchou Arsenijem za potomka srbského vládnoucího rodu Brankovićů, ačkoliv spojení s nimi bylo neprokázané.[1]
Po zahájení protiosmanského tažení Habsburků roku 1688 Branković vyzval balkánské křesťany k povstání. Habsburská monarchie se však začala obávat vzniku samostatného státu pod jeho vedením, a proto ho Ludvík Bádenský roku 1689 nechal zatknout. V letech 1689–1691 byl Branković internován ve Vídni, mezitím byl roku 1691 prohlášen srbským despotou. Ve Vídni zůstával v kontatku se Srby, a proto byl posléze převezen do internace na hradě v Chebu, kde zůstal do konce života.[2] V Chebu sepsal rozsáhlé dějepisné dílo Slavo-srbská kronika.[1]
V roce 1743 byly jeho ostatky přemístěny do kláštera Krušedol.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Đorđe Branković na Wikimedia Commons