Štěstí Rougonů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Štěstí Rougonů
ZolaFortuneRougons.jpg
Autor Émile Zola
Původní název La Fortune des Rougon
Země Francie
Jazyk francouzština
Žánry román
Datum vydání 1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěstí Rougonů (1871) (originál La Fortune des Rougon) je první román cyklu Rougon-Macquartové francouzského spisovatele Émila Zoly. Obsahuje autorův úvod k celému cyklu. Jeho děj se odehrává v jihofrancouzském městečku Plassans za dob státního převratu „prince prezidenta“ Ludvíka Napoleona roku 1851.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha vypráví o počátcích rodu Rougonů a Macquartů. Teta Dida (Adelaide Fouque) stojí na samém počátku obou rodů. Když se po smrti svého manžela Rougona, se kterým měla syna Pierra, zamiluje do pytláka a podloudníka Macquarta, jejichž lásku okolí neschválí, porodí mu dvě děti Urshulu (Voršilu) a Antoina. Mezi oběma syny se vede závistivá válka o majetek, kterou vyhraje Pierre, když lstí pošle Antoina na vojnu a Urshulu provdá za kloboučníka Moureta. Ten s ní odejde do Marseille. Pierre poté podstrčí Adelaide, kterou má ve své moci, jelikož se ho Adelaide bojí, listinu o prodeji zemědělského prostranství Fouqueů, které vlastnili po několik generací. Pierre ji pak odklidí do starého domu po Macquartovi a ožení se s dcerou místního olejáře, Felicité. Jejich snem je v městě získat významné místo a stát se mocnými. Proto se nejprve v období republiky postaví za monarchii, a později, díky tomu, že je přemluví syn Eugéne, na stranu císařství, ještě před státním převratem v roce 1852. Zatím se Antoine vrátí z vojny a připojí se k republikánům, od jejichž strany si slibuje dosažení svého snu, bezstarostného života. Antoine hrozivě vykořisťuje svou ženu, i své děti, Gervaisu a Jeana. Aby se nemusel starat o svou dceru Lise, pošle ji do Paříže. Ve strachu před ním, Gervaise i Jean utečou, a když jeho žena umře, stává se ještě větším republikánem. Při státním převratu nakonec vítězí Pierre, když zdánlivě „uchrání" město před vojskem povstalců. Dostává místo soukromého berního a stužku Čestné legie. Při závěrečné oslavné hostině jeden z hostů vloží Pierrovi do kabátu růžovou stužku, symbolizující řád Čestné legie.

Émile Zola popisuje konec takto: „Avšak stužka z růžového hedvábí, vložená do knoflíkové dírky Pierrova kabátu, nebyla jedinou rudou skvrnou ve vítězoslávě Rougonů. Pod postelí v sousední místnosti ještě ležel zapomenutý střevíc s krvavým podpatkem. Svíce, která hořela u pana Peirotta na druhé straně ulice, krvácela potmě jako otevřená rána. A v dáli, v pozadí Svatomittreského staveniště, stydla na pohřebním kameni krvavá louže." (přel. Alois Tvrdek)

Spojnici děje tvoří příběh Urshulina syna Silvera Moureta, který bydlí u své babičky, tety Didy, která se ho ujala, je upřímně nadšen pro republiku a zúčastní se spolu se svojí milou Miette neúspěšné vzpoury vesničanů, která skončí masakrem – dívka Mietta umírá kulkou vojáka, Silvera zabije posléze četník, kterému Silvere vyrazil pažbou pušky oko.

Postavy a jejich potomci, které jsou v knize představeny, posléze zabydlí zbylých 19 románů cyklu.

Online dostupné dílo[editovat | editovat zdroj]