Şekerpare Hatun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Şekerpare Hatun
شکر پارہ خاتون
Narození?
Úmrtí?
Chios, Osmanská říše
VyznáníSunnitský islám
Manžel/kaKara Musa Paša
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Şekerpare Hatun, osmanskou turečtinou: شکر پارہ خاتون , byla dvorní dáma osmanského sultána Ibrahima I.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Şekerpare, která byla nejdříve známá jako Şehsuvar, začala svou kariéru jako harémová pokladní.[1] Později povýšila na funkci Kethüde Hatun (hospodyně).[2]

V roce 1644 bylo postavení velkovezíra Kemankeş Mustafy Paši ohroženo silnou frakcí, během které byli propouštěni i dlouhodobí služebníci. O tom rozhodovali oblíbení muži Ibrahima a mezi nimi měla své slovo i Şekerpare.[3] Mustafa byl popraven a Ibrahim pověřil jako nového velkovezíra svého oblíbence Sultanzade Mehmeda Pašu.[2]

Şekerpare měla velký vliv v harému a byla velmi bohatá, zřejmě díky úplatkářství. Právě kvůli úplatkům vznikl mezi ní a matkou sultána Kösem Sultan konflikt.[4] Ten vyústil v roce 1648 ve vyhoštění[2] Şekerpare na ostrov Chios.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1647 se Şekerpare provdala za velkovezíra Kara Musu Pašu.[1] Hrála důležitou roli v jeho politické kariéře. Díky spojení s ní se nejdříve stal janičárským agou a získal post vezíra, měl tak vliv na státní finance.[6]

Poklady z Egypta byly rozdány mezi oblíbené manželky a ženy sultána Ibrahima, včetně Şekerpare.[7] Díky tomu si mohla koupit vlastní dům.[8] Mimo jiné také vlastnila šestnáct truhel se šperky.[9]

Je známo, že Ebezade Hamide Hatun, manželka guvernéra Aleppa Hasana Paši, byla její blízkou přítelkyní.[2]

Charita[editovat | editovat zdroj]

V roce 1648 nechala Şekerpare vystavět v Istanbulu fontánu[10] a v Eyüp si postavila vlastní hrobku. Ta však zůstala prázdná a pohřbena zde nebyla.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Şekerpare Hatun na anglické Wikipedii.

  1. a b Sakaoğlu, s. 353.
  2. a b c d Sakaoğlu, s. 354.
  3. Ágoston a Masters, s. 263.
  4. Argit, s. 82.
  5. Argit, s. 83.
  6. Argit, s. 130.
  7. Çelebi a Erkılıç, s. 62.
  8. Peirce, s. 317.
  9. Argit, s. 189.
  10. Tanışık, s. 219.
  11. Haskan, s. 542.