Čtyřkolka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čtyřkolka

Čtyřkolka je malé motorové vozidlo obdobné motocyklu se čtyřmi koly (umístěnými na dvou nápravách a ve dvou stopách, jako u automobilu). Je určena pro jízdu v terénu, kde má díky menším rozměrům a hmotnosti lepší průchodnost než terénní automobil, a oproti terénnímu motocyklu je méně náročná na jezdce a umožňuje přepravu nevelkého nákladu, např. nářadí. Proto je vhodná např. pro dřevorubce či jiné lesní pracovníky. Běžný je přední a zadní nosič, existují i verze s valníkem. Za čtyřkolkou je také možné tahat přívěs (obvykle pomocí běžného tažného zařízení v provedení „koule“, jaké se u automobilů používá pro tažení přívěsů o hmotnosti do 3,5 t). Ve slangovém označení se pojem „čtyřkolka“ používá i pro označení osobních automobilů s pohonem všech čtyř kol (4x4, 4WD).

Čtyřkolka má pohon buď zadních nebo všech čtyř kol. Protože je určena do terénu, postrádá často diferenciál zadní nápravy (pro lepší průchod terénem, navíc to snižuje výrobní náklady a poruchovost), který je nahrazen robusní rozvodovkou. Existují i větší valníkové verze se 6 koly (2 zadní nápravy). Čtyřkolka pro práci a pro jízdu v terénu bývá vybavena i navijákem.

Přestože je čtyřkolka vyvinuta a určena pro jízdu v terénu, často se díky módní vlně objevuje i na silnici, pokud splňuje homologaci. Na silnici však čtyřkolka spojuje nevýhody motocyklu (vystavení jezdce nepřízni počasí, malá pasivní bezpečnost, tj. ochrana jezdce při nehodě, malá užitná hodnota) s nevýhodami osobního automobilu (dvě stopy, nemožnost předjet kolonu stojících automobilů). Z hlediska bezpečnosti je však jezdec čtyřkolky ochráněn při nehodě lépe nežli na motorce.

Pracovní čtyřkolky[editovat | editovat zdroj]

Pracovní čtyřkolky jsou robustnější, těžší, mají vyšší stavbu než čtyřkolky sportovní, vpředu i vzadu mají navíc nosiče zavazadel či nákladu. Obvykle mívají naviják a tažné zařízení, dají se k nim připojit radlice, pluhy, sekačky, sněžné frézy a další pasivní zařízení či zařízení s vlastním pohonem. Pracovní čtyřkolky mají většinou benzínové motory o objemu větším 500ccm a pohon zadní nápravy s možností připojení nápravy přední kde bývá i uzávěrka předního diferenciálu. Některé čtyřkolky mají pohon 4x4 volitelný elektronicky, nebo manuálně. O přenos výkonu se potom stará variátor s možností redukčního stupně. Existují i čtyřkolky o jejiž pohon se stará naftový motor, ty se potom vyznačují menší spotřebou paliva vykoupenou řádově nižší dynamikou provozu. Mezi tradiční výrobce pracovních čtyřkolek se řadí především Japonsko, USA, Kanada, Taiwan a Čínská lidová republika.

Ostatní využití[editovat | editovat zdroj]

Kromě práce je čtyřkolka v terénu užívána i k zábavě. Využívají ji i někteří motocyklisté, kteří jsou (např. po nehodě na motocyklu) odkázáni na invalidní vozík. Řadu let mají čtyřkolky i svou kategorii na nejslavnějším vytrvalostním závodě Světa, slavné Rally Paříž-Dakar.

Vyrábějí se též dětské čtyřkolky, zpravidla na bateriový pohon a o rychlosti chůze nebo až kolem 15 km/h. Některé silniční čtyřkolky dokáží dosahovat i rychlostí přes 100 km/hod. Podle českých pravidel silničního provozu však i tato vozidla jsou motorovými vozidly a na pozemních komunikacích včetně účelových smí být provozována pouze za zákonem stanovených podmínek (registrace vozidla, řidič s řidičským oprávněním).

Podle přílohy českého zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, patří čtyřkolky o hmotnosti v nenaloženém stavu do 400 kg (nebo do 550 kg u nákladní čtyřkolky) a maximálním výkonu motoru do 15 kW mezi vozidla kategorie L (motorová vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly), a to do skupiny motorových tříkolek. Čtyřkolky o vyšší hmotnosti nebo vyšším výkonu patří do kategorie osobních nebo nákladních automobilů (M, N).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]