Přeskočit na obsah

Československá hymna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Československá hymna
Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska
Státní znak ČSR
Státní znak ČSR
HymnaČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
SlovaJosef Kajetán Tyl
Janko Matúška
HudbaFrantišek Škroup
Autor neznámý (lidová píseň)
Přijata13. prosince 1918
Konec užívání31. prosince 1992
Problémy s přehráváním? Nápověda.

Československá hymna se skládala ze dvou částí. Úvodní část tvořila první sloka české písně Kde domov můj a druhou první sloka slovenské písně Nad Tatrou sa blýska.

Text a překlad hymny

[editovat | editovat zdroj]
Československy Německy

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

Nad Tatrou sa blýska,
hromy divo bijú.
Zastavme sa bratia,
veď sa ony stratia,
Slováci ožijú.

Wo ist mein Heim,
mein Vaterland,
Wo durch Wiesen Bäche brausen,
Wo auf Felsen Wälder sausen,
Wo ein Eden uns entzückt,
Wenn der Lenz die Fluren schmückt:
Dieses Land, so schön vor allen,
Böhmen ist mein Heimatland.
Böhmen ist mein Heimatland.

Über der Tatra blitz es,
Dröhnt des Donners Krachen
Doch der Stürme Wehen
wird gar bald vergehen
Brüder, wir erwachen!

V druhé větě slovenské části československé hymny byla až do roku 1990 slova: „Zastavme sa…“ používaná od vzniku Československa v roce 1918, místo původního „Zastavme ich…“. Od roku 1990 se na žádost slovenských poslanců Federálního shromáždění slovenská hymna vrátila k původnímu znění textu z roku 1844.[zdroj?]

V letech 1918–1938 pro silnou německou menšinu (1/4 až 1/3 obyvatel) v Československu existovala také oficiální německá verze hymny.

Básník Jan Skácel považoval pomlku mezi českou a slovenskou částí za moravskou hymnu.[1][2]

Hymny dlužno hráti jen za příčin obzvláštních a slavnostních a snižuje se význam velebných našich písní „Kde domov můj" a „Nad Tatrou sa blýská", hrají-li se po hospodách. Hymny národní jest nám vyslechnouti vždy stojíc, a hrají-li nebo zpívají-li se venku, vždy o hlavě obnažené. Hymnou pozdravujeme svou českou vlast, předmět své největší úcty a lásky, za nálady vysoko povznesené. Proto hymna nepatří k pivu do hospod, ani ne do potpourri, hraného kapelou byť sebe krásnější při obyčejných promenádních koncertech.

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Společenský katechismus, 1921[3]

  1. http://www.databazeknih.cz/citaty/jan-skacel-142
  2. http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jan-skacel/mala-recenze-na-moravskou-hymnu-trinacty-cerny-kun.html
  3. GUTH-JARKOVSKÝ, Jiří Stanislav. Společenský katechismus. Díl I., Ve společnosti. 5., přeprac. vyd. V Praze: Hejda a Tuček, 1921. 399 s. cnb000592823. S. 263. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STRNAD, František. O našich hymnách a jejich osudech: československým školám a rodinám. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského v Praze VII, společnost s r.o., 1924. 84 s. Dostupné online. cnb000634111. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]