Závlačka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Použití závlačky:
A - před použitím
B - zajištěná závlačka
C - pružná závlačka, jako sponka na vlasy
D - řez závlačkou

Závlačka je jednoduchá součástka, zajišťující čepy a korunkové matice proti samovolnému uvolnění a vypadnutí. Jde o nezátěžovou součástku: Závlačka není schopna přenášet větší síly - v případě jejich působení se relativně snadno ustřihne.

Závlačky se vyrábějí ve dvou základních provedeních: ohýbací a pružinové.

Ohýbací závlačky[editovat | editovat zdroj]

Ohýbací závlačky lze nalézt na zašlých strojích starých i desetiletí, pod nánosy zatvrdlé vazelíny a bahna: Stále plní svou funkci, třeba i od výroby je nikdo nevyměnil.

  • kulatá závlačka - je vyrobena z drátu o půlkruhovém průřezu. Drát je přehnut v těsně v jeho půli tak, aby v místě přehybu vytvořil rozšířené očko, zábranu proti samovolnému vypadnutí z jedné strany. Ve zbytku délky jsou ploché části přiloženy k sobě a tvoří tak kulatý profil, který má právě odpovídat průměru souosých otvorů. Skrz zalícované otvory se prostrčí a na druhé straně se oba konce zaohnou. (případ B na obrázku) Po zasunutí závlačky do zajišťovacího otvoru se její konce ohnou do stran. Závlačka pak drží v otvoru, ale lze ji v případě potřeby snadno vytáhnout.
  • plochá závlačka - je vyrobena z napůl přehnutého plechového pásku. V místě přehybu je výstříh plechu širší, aby vytvořil hlavu, která neprojde otvorem. Jde o obdobně používanou součástku, jako půlkulatá závlačka, jenže tenčí a tedy lehčí. I proto se na ně používá kvalitnější ocel než na půlkulaté.

Pružinové závlačky[editovat | editovat zdroj]

Pružinové závlačky se na konci neohýbají: Drží na svém místě samy. Samovolně nevypadnou, protože svou pružností (předpětím) svírají půlku zajišťovaného průžezu. (případ C na obrázku) Průřez jejich drátu už může být plný kruh, ovšem to záleží spíše na pracnosti/nákladech výroby závlačky-spony, než na samotném použití. Jde o obdobu sponky do vlasů, s obdobným použitím: Jde tedy o kvalitní pružinovou ocel. Používají se zejména jako rozebiratelný spoj: třeba i několikrát za den, a to už podle konstrukčního návrhu a příslušného návodu k použití daného stroje/zařízení.