Wikipedista:Taťka/Pískoviště
| Polykarbonát | |
|---|---|
| Hustota (ρ) | 1200-1220 kg/m³ |
| Index lomu (n) | 1.584 |
| Youngův modul (E) | 2-2.4 GPa |
| Pevnost v tahu (σt) | 55-75 MPa |
| Tvrdost - Rockwellova stupnice | M70 |
| Teplota tání (Tm) | 267 °C |
| Teplota skelného přechodu(Tg) | 150 °C |
| Dielektrická konstanta (εr) @ 1 MHz | 2.9 |
| Permitivita (ε) při 1 MHz | 2.568 x10-11 F/m |
Polykarbonáty patří mezi termoplastické polymery čili termoplasty. Snadno se zpracovávají např. vstřikováním nebo lisováním za tepla. Mají dobrou tepelnou odolnost, odolnost proti nárazu a dobré optické vlastnosti. Patří proto mezi komoditní plasty. Jejich identifikační číselný kód je 7.
Název polykarbonátů je odvozený od funkčních karbonátových (uhličitanových) skupin (-O-(C=O)-O-), které v jejich řetězci spojují monomerní jednotky.
Nejběžnější typ polykarbonátu, jehož vlastnosti uvádí i tabulka, se vyrábí polykokondenzací 4,4'-dihydroxy-2,2-difenylpropanu (Bisfenolu A) s fosgenem podle zjednodušeného schematu:
Polykarbonát se používá např. jako materiál pro výrobu domácího i laboratorního nádobí, elektronických přístrojů, displejů, osvětlení apod. Je také základním materiálem pro výrobu kompaktních disků. Prodává se např. pod obchodními názvy Lexan, Makrolon nebo Calibre.
Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]