Wikipedista:Miroslav Ličko/AP/Political management

Pojem politického managementu pochází z politologie a představuje spojení mezi ovladatelností politického systému na jedné straně a ovladatelností politických činitelů s rozhodovací pravomocí na straně druhé. Politické řízení není pouze činností politiků nebo státních institucí nebo pro ně, ale může být vykonáváno i jinými politickými aktéry nebo pro ně (např. (např. firmy, zájmové skupiny, nevládní organizace) se zabývají specialisty.

Politický management lze vnímat jako aplikovanou politologii. Politický management neznamená jeden odborný obor nebo jednu činnost, ale spektrum profesně provozovaných činností. Patří sem obsahová politika, ale i činnosti související s procesem, které se primárně nacházejí v politické komunikaci, jako je politické PR a reklama, politická internetová komunikace, řízení stran, frakcí a volebních kampaní, strategické plánování v politických štábech a odborech ministerstev, výzkum veřejného mínění, advokacie, řízení sdružení a lobbing. Zde jsou političtí manažeři někdy ještě techničtějšími odborníky.

Navzdory přidání slova „ řízení “ není politické řízení původně ekonomickou funkcí, protože aplikace a kontrola v politickém systému podléhají jiným faktickým racionalitám. Politologický výzkum klade důraz na komplexní prolínání politického řízení v rámci věcných a mocenských otázek (věcná a mocenská témata spolu nevyhnutelně souvisí). Analogicky k angličtině se také mluví o politickém managementu (political management), aby se zdůraznilo, že politika není řízena, ale že management má politický rozměr.

Řízení politiky v užším slova smyslu má však i ekonomickou stránku, protože omezené zdroje – čas, peníze, personál atd. A. – musí být řízeny v organizacích. Proto je pojem mnohem konkrétnější a souvisí s řízením politických organizací a zájmů než např. B. mnohem širší pojem vládnutí, který se také zaměřuje na kontrolu ve složitých systémech.

Je obtížné rozlišovat mezi pojmy politické poradenství a politická komunikace a zastupování zájmů / lobbing, protože v každém případě jsou zdůrazňovány různé aspekty úkolu politického řízení.

formy kontroly

V politickém řízení lze rozlišovat tři formy kontroly.

Přímé ovládání:

• Dominance nadřazených kontrolních instancí
• Objektivní nastavení kontrolní instance ve vztahu k adresátům kontroly

Nepřímé ovládání:

• Instance ovládání funguje primárně nastavením rámce
• Rozsah pro adresáty kontroly utvářet tento rámec

sebekoordinace:

• Několik suverénních aktérů bez vyšší kontrolní pravomoci
• Společné dosahování výsledků kontroly

Politické vedení

Zkoumání stylů politického vedení, známé také jako výzkum vedení, hraje důležitou roli v politickém řízení. Protože změny v politické komunikaci během volebních kampaní vyžadují nové strategie k mobilizaci voličů, v každodenním politickém životě musí být většina organizována z různých zájmů. Politické vedení lze rozdělit na osobní faktory (osobnost), politicko-institucionální faktory (instituce) a časově-strukturální faktory (prostředí). Kombinace těchto nástrojů charakterizuje individuální styl vedení politického aktéra.

Existují tři důvody pro politické vedení (podle: Korte/Fröhlich/Florack):

1. Objektivní racionalita: Jak může vypadat vhodné a mocenskopoliticky zajištěné řešení problému?

2. Racionalita zprostředkování: Jak a s kým je nutné komunikovat řešení problému, aby bylo možné zorganizovat většinu?

3. Racionalita prosazování: Jak vypadá politický proces, ve kterém lze prosadit vyjednané řešení problému?

Externí odkazy

• Digitální politika

[[Kategorie:Politické systémy]]