Wikipedista:MikotaP/Pískoviště
Berní rejstřík plzeňského kraje[editovat | editovat zdroj]
Tzv. generální berně (collecta generalis) se ve středověku vybírala od poddaných, šlechta ji ze svých osobních majetků neplatila. Města a církevní organizace platila jiný druh daně tzv. Zvláštní berni (collecta specialis). Čechy byly na přelomu 14. a 15. stol. pro účely generální berně rozděleny na 12 berních krajů: 1. pražský neb kouřimský, 2. plzeňský, 3. litoměřický, 4. královéhradecký, 5. rakovnický, 6. chrudimský, 7. prácheňský, 8. slánský, 9. boleslavský, 10. žatecký, 11. čáslavský, 12. bechyňský. Tyto kraje se dělily na menší berní okresy (districtus). Rozhodnutí o vybírání berně se ohlašovalo královskými listy rozesílanými po všech krajích země. Tu se udávala příčina toho rozhodnutí a nařizovalo se, kdy má berně býti připravena pro berníky. To se rozhlašovalo odedávna na veřejných místech, kde se scházelo mnoho lidí, zvláště na trzích a v kostelích o dnech svátečních. Berníkům (výběrčím), ustanoveným pro jednotlivé kraje, dostávalo se k jejich úkolu ověření a podrobných pokynů zvláštním královským listem. Historií výběru berně se podrobně zabýval Kamil Krofta.[1]
Třebaže se berně vybírala mnohokrát a ve všech krajích, zachoval se z předhusitské doby jediný berní rejstřík a to z roku 1379 pro plzeňský kraj. Důvodem, proč se rejstříky nezachovaly bylo mimo jiné nařízení, že mají být po výběru daně odevzdány a zničeny. S obsáhlou předmluvou ho vydal Josef Emler.[2] Při lokalizaci vycházel z Palackého Popisu Království českého. Geografickým rozložením poplatníků se zabývají Hojda-Pešek.[3]
Latinský text rejstříku patří k důležitým pramenům pro historii Plzeňského kraje (rozděleného na berní okresy se sídlem v Plzni, Klatovech, Domažlicích a Stříbře). Jsou zde uvedeny stovky lokalit, přičemž pro mnoho z nich se jedná o první zmínku a v některých případech i o zmínku jedinou. Proto řada vesnic na Plzeňsku má za první zmínku (kterou také při kulatinách oslavuje) třebaže ve skutečnosti vznikly již mnohem dříve. Některé lokality určil již Emler, jiné byly lokalizovány dalšími badateli [4][5][6]a některé na lokalizaci teprve čekají.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KROFTA, Kamil. Začátky české berně. [s.l.]: Historický klub v Praze, 1931. 102 s. Dostupné online. S. 66.
- ↑ EMLER, Josef. Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379. Prag: [s.n.], 1876. Dostupné online.
- ↑ HOJDA, Zdeněk; PEŠEK, Jiří. Osídlení a feudální rozdrobenost v plzeňském kraji. Historická geografie. Praha: 1979, roč. 18.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický Království českého. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr; VAŘEKA, Pavel. Středověké osídlení Rokycanska. Praha: UNICORNIS Praha, 2013. 207 s. ISBN 978-80-86204-27-7.
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr. Zaniklé vesnice jižního Plzeňska. Blovice: [s.n.], 2008. 48 s. ISBN 978-80-87170-01-4.