Wikipedista:LukášKaniaa/Pískoviště

Kaple

Hradní kaple, postavená mezi lety 1480-1489 Půtou ze Švihova, zasvěcena Panně Marii, je samostatná stavba vystupující z hradebního polygonu do východního parkánu. Původně byla založena na baště, pod kterou tekl hradní příkop, který byl však v 15. století z neznámých důvodů zazděn. Exteriér kaple zůstal víceméně nepoškozen, bohužel byla kaple výrazněji poškozena zevnitř, v roce 1890 se však dočkala rekonstrukce interiéru. Na rekonstrukci kaple se pracovalo až do prvního desetiletí 21. století.

Exteriér

Vchod do přízemního sklepení obdélníkového tvaru má ještě stále původní dřevěné pažení. Do kaple vedly otevřené schody z vnitřního palácového dvora, které se bohužel zřítily. Portál kaple na levé straně západního průčelí, jehož ostění je profilováno hruškovcovým prutem mezi dvěma žlábky, má ve vrcholu trojlistovou kružbu, která se opírá o dva půlkruhové oblouky, které se sbíhají uprostřed v jednu konzolku v podobě vousaté hlavy Spasitele.

Interiér

Dveře vedoucí do kaple jsou pobity plechem a diagonálně rozděleny železnými pruty na kosočtverce, které jsou vyplněny přírodními motivy (jelen, orlice, kůň, dvouocasý lev a květiny).

Okna kaple jsou tvořena dvoudílnými lomenými oblouky s trojlistem v kružbě, který je podepřen jednoduchým prutem; dva se otevírají do samotné lodi, dalších pět lemuje zeď chóru. V baště pod chórem je dvojí sklepení nad sebou, spodní s úzkými obdélníkovými okny, nad nimi jsou tři čtvercová okna s tesaným ostěním, ústící skrz zeď širokou 2,8 metru do místnosti o šířce 5,5 metru, která je uzavřená polokruhem s valenou klenbou. U klenutí je chodba, kterou se z této místnosti vystupovalo na vnitřní hradbu.

Loď

Loď i polygonálně zakončený ochoz tvoří navenek jednolitý celek. Z podezdívky vystupují na stranách a v rozích dekorativní opěráky. Je široká 5,5 metru a žebra klenby mají tvar čtyřcípé hvězdy. Empora je opřena o dva sloupy s osmibokými patkami, okrouhlými dříky a hlavicemi s vegetabilními motivy listů, na kterých jsou uloženy lomené oblouky vybíhající v křížovou kytici. Loď kaple je přepjata klenutím, které kdysi podpírala čtyři žebra vystupující ze čtyř kuželovitých konzol se špičkou ve vrcholu ve čtyřech rozích kaple.

Předsíň

Předsíň pod emporou je klenuta síťově, její hručkovcovitě profilovaná žebra se opírají na listím zdobené konzoly a sbíhají se do hladkých svorníků. Točité schodiště na levé straně vede na emporu; prsení schodiště je rozděleno na 9 čtvercových polí s malovaným panelováním ve tvaru plamene, z čehož 5 prostředních polí bylo později přemalováno na erby Jindřicha Půty Švihovského, jeho manželky a příbuzenstva. U 1. Erbu se dvěma gryfony, orlicí a lvem bylo úmyslně seškrábáno jméno rodu. Další erby náleží rodu Švihovských, Drsule Minsterberské, Rýzemberkům, kněžně Kateřině Opavské a Janu Samuelu Koltinusovi.

Presbytář

Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku, je zaklenut paprskovitě (zhruba o půl metru výše než loď) žebry klínového profilu se žlábkem po stranách. V presbytáři je olejomalba znázorňující mrtvolu hraběte Humprechta Černína z Chuděnic v černém rouchu. Na severní straně zdi je freskový obraz znázorňující boj sv. Jiří v boji s drakem. Na pozadí obrazu se tyčí Švihovský hrad společně s hradem Skály u Přestic. Jedná se o jednu z nejstarších krajinomaleb v Čechách.

Zajímavosti

Z původního oltáře se dochovalo pouze spodní pažení a 60 centimetrové dřevěné sošky čtyř svatých církevních otců; jedná se o dokonalou technickou řezbářskou práci tohoto druhu z konce 15. století.

Pověst o mnichovi

V dávných dobách žil na Švihově mnich, který se mnohem více než modlitbám oddával své jediné zálibě - jídlu. Celé dny se jen cpal jídlem všeho druhu. V hradní kuchyni a sklepech si vybíral ty nejvybranější lahůdky, jež si pak někde potají vychutnával. Této své zálibě holdoval nikým nerušen dlouhá léta, ale jednoho dne ho při ochutnávání nejrůznějších dobrot přistihl sám Půta Švihovský. Na mnicha se rozhněval a začal pro něj vymýšlet trest. Nakonec za svůj koníček zaplatil mnich krutou daň a byl zazděn do hradní zdi. Mnich byl ale tak tlustý, že mi kousek zadnice zůstal trčet ven a za dlouhé věky zkameněl.

Epitaphium domini Puthae de Risenberg

Mole sub hac modica Risebergus Putha recumbit extinctus, lachrimas, patria, funde pias. Nempe tui iuris lumen splendorque senatus verbosique fuit gloria summa fori. Sed nec divitiae tetricas nec lingua sorores nec rara evaluit flectere nobilitas. In medio aetatis nondum cogente senecta concessit fatis destituitque suos.

Náhrobní nápis pana Púty z Riesenberka

Púta z Riesenberka zde pod skromným příkrovem leží, mrtev, ty nad ním, ó vlasti, útrpné slzy své roň. Světlem byl tvého práva i radě dodával lesku, velikou získal si slávu v řečništi, kolbišti slov. A přece výmluvný jazyk ni bohatství nemohly zlomit vůli nevlídných sester, neplatil převzácný rod. Uprostřed mužného věku, dřív, nežli naň dolehlo stáří, podlehl té své sudbě, blízké zanechal zde.

Zdroje

http://www.depositum.cz/knihovny/pamatky/tiskclanek.php?id=c_4124

http://svihov.blog.cz/

https://www.hradsvihov.cz/en

ZÁRUBA, František. Hradní kaple III. Doba poděbradská a jagellonská (1.vydání), Nakladatelství Lidové noviny, 2016, 304 s. ISBN 978-80-7422-517-8

KALINA, Pavel. Benedikt Reid a počátky zaalpské renesance. Academia, 2009, 300 s. ISBN 978-80-200-744-4