Wikipedista:I.Šulc/Pískoviště
Vilém Šrut[editovat | editovat zdroj]
Vilém Šrut (26. května 1847 Medlešice – 21. listopadu 1910 Petrohrad) jeden z průkopníků českého krajanského hnutí v Rusku, úředník na Říšském nejvyšším kontrolním úřadě v carském Rusku, lingvista, knihař.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Vilém Šrut se narodil v Medlešicích v rodině správce Medlešického statku Antonína Šruta. Dědeček Viléma, také Antonín Šrut, byl ředitelem panství Lešanského.[1] Ten pracoval v Lešanéch v 20letech 19. století (první polovina roku 1820 až po březen 1828). Od jara 1789 do podzimu 1804 byl ředitelem tohoto panství jistý Jan Pro(k). Šrut.[2]
V rodině byly ještě dvě děti Jindřiška a Antonín. Jindřiška Kittlová (rozená Šrutová) (1859–1898) byla operní pěvkyně a matka Emy Destinnové. Antonín Šrut (1845–1919) byl pokladníkem Národního divadla (tehdy Královského zemského českého divadla) a redaktorem Divadelního kalendáře.
Po absolvovaní filozofické fakulty Karlovy univerzity Vilém Šrut se dostal do carského Ruska na doporučení českého historika a filologa Adolfa Patery. V Petrohradě se český rodák stal vychovatelem mladého knížete Espera Uchtomského.
Od roku 1876 pracoval Vilém na Říšském vyšším kontrolním úřadě, kde strávil dalších třicet let jako vyšší úředník pověřený řízením carského zahraničního loďstva a poté jako úředník se zvláštním pověřením. Nakonec kvůli nemoci tuto práci opustil.[3] Vilém Šrut byl také aktivní v krajanské spolkové činnosti. V 70.letech se stal spoluzakladatelem Českého výpomocného spolku v Petrohradě, vůbec prvního krajanského sdružení na Rusi.[4]
V roce 1881 se Vilém oženil s o devět let mladší Josefou (roz. Ullrichová) (1855, Velké Jirny na Pardubicku – 1948, Praha) a okamžitě ji přivedl do Ruska.
S Josefou měli čtří děti: Alexandra Šruta, Antoníe Šrutovou, Ludmilu Šrutovou a Václava Šruta.
Vilém Šrut zemřel 21. listopadu 1910 a byl pohřben v Petrohradu.
Literární činnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1870 ve spoluautorství s Juliusem Needlym vydal příručku pro sběr pohádek, příběhů, písní, rčení a zvyků.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ema Destinnová, po matce původem z Medlešic
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze, fond VS Lešany
- ↑ Státní oblastní archiv v Praze, fond Ukrajinský emigrant
- ↑ POSPÍŠIL, Mikuláš. Český spolek v Petrohradě: Naše zahraničí, 1930, roč. 10, č. 1, s. 21–22.
- ↑ ŠRUT, Vilém a NEJEDLÝ, Julius. Navedení ke sbírání pohádek, pověstí, písní a říkadel, pak obyčejů všeobecných a zejména právních mezi lidem českým. V Praze: Slavia, 1870. 16 s.