Vypravování (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vypravování je volný slohový útvar.

Obsah 1 Úvodní poznámka 2 Charakteristika 2.1 Kompozice 2.2 Úvod 2.3 Stať 2.4 Závěr

[editovat] Úvodní poznámka

V nabídce slohových útvarů se s ním přímo nesetkáte, ale můžete si jej vybrat, pokud si zvolíte tzv. volný slohový útvar.

[editovat] Charakteristika

• podstatou vypravování je převyprávění příběhu – text má tedy děj
• soustřeďte se pouze na jednu dějovou linii – příběh jedné či dvou postav – v průběhu čtyř hodin nemůžete napsat román, kde se budou prolínat osudy desítek postav
• jak vaše vypravování pojmete je zcela na vás – můžete psát pověst, pohádku, horor, fantasy, detektivku, humoristickou povídku atd.

[editovat] Kompozice

To, co si nyní přečtete, se týká chronologické výstavby, ne retrospektivní – tu ale samozřejmě můžete použít také.

[editovat] Úvod

Uvedení do děje ( Vypravěč čtenáře uvede do počáteční situace – např. Probudil jsem se v tmavé ponuré místnosti, Bylo to mlhavé šedé ráno… ).

[editovat] Stať

Převyprávění hlavní události příběhu a událostí, které z ní vyplývají.

[editovat] Závěr

Jejich vyřešení, vyvrcholení příběhu (např.vyřešení záhady, svatba hrdiny, jeho smrt atp.)

Pro celkovou kohezi /spojitost/ textu se pravidelně používají tyto postupy při vypravování:

1. úvod - znamená celkové vedení do příběhu, základní charakteristika prostředí a postav

2. zápletka - má-li být text vypravováním, je potřeba dojít k nějakému problému. Ten je většinou v závěru nějak vyřešen, nebo /chce-li být autor originální/ může zůstat výsledek nedokončený. Pak by záleželo na fantasii čtenáře, aby sám k závěru došel. Takový závěr ale mohou volit jen zkušení spisovatelé - vypravovatelé

3. vyvrcholení - největší a často nejzajímavější - zde dochází v největšímu napětí

4. rozuzlení - uklidnění situace

5. závěr - postačí krátký - může obsahovat celkové shrnutí textu, vyvození hlavních tezí apod.