Vladimír Zbyňovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladimír Zbyňovský
Vladimir Zbynovsky
Vladimir Zbynovsky
Narození28.11.1964, Bratislava
Bratislava
VzděláníVysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
Povolánísochař a sklářský výtvarník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Zbyňovský, fr. Vladimir Zbynovsky (* 28. listopadu 1964 v Bratislavě ) je slovenský sochař a sklářský výtvarník žijící ve Francii.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Zbyňovský absolvoval střední Uměleckoprůmyslovou školu v Bratislavě (1980-1984) se zaměřením na kámen a poté v letech 1985-1991 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u Askolda Žačka. Roku 1989 získal francouzské stipendium a strávil jeden rok na School of Applied Arts v Olivier de Serres. Studia v Bratislavě dokončil u prof. Juraje Gavuly. Gavula byl stejně jako Žačko studentem Václava Ciglera v ateliéru "Sklo v architektuře", kde se uplatňovaly novátorské přístupy k práci se sklem.[1]

Vladimír Zbyňovský se v Bratislavě seznámil se svou ženou Emmanuelle, která pracovala ve Francouzském institutu. Po svatbě s ní roku 1994 přesídlil do Francie, kde si během následujících let vybudoval vlastní ateliér a úspěšně se zavedl jako výtvarník. Pravidelně vystavuje ve světových galeriích a účastní se veletrhů umění jako je Kunstrai, Pan Amsterdam, St'art, SOFA (NY, Chicago). Emmanuelle Zbynovsky pracuje jako předsedkyně sdružení Haut les coeurs a je tajemnicí ESGAA-Štrasburk.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1991 Amber Way Prize, Fr.
  • 1993 grant SEMA (Société d’encouragement aux métiers d’art)
  • 1996 Prix de la triennale de Nuremberg, Německo
  • 2004 First prize, Spertus Judaica Prize, Chicago
  • 2005 Gold Medal, British Interior Designers Association

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Zbyňovský má přirozený cit sochaře pro práci s kamenem a ke sklu přistupuje jako k sochařskému materiálu. Ovládá veškeré horké a studené techniky práce se sklem, jako tavení ve formě a tvarování za tepla, přímé řezání, optické řezání a leštění. Pro svá díla vyhledává bloky žuly, vápence nebo mramoru, které jsou samy o sobě tvarově zajímavé. Ty pak kombinuje s průhledným čirým nebo jemně nažloutle zbarveným broušeným a leštěným sklem, které představuje odhmotněnou substanci a propůjčuje povrchu kamene své optické vlastnosti. Emocionální účinek děl je založen na kontrastu pevné hmoty kamene a křehkosti a křišťálového skla. Na dotyku skla a kamene zůstávají drobné vzduchové dutiny, které při pohledu skrz sklo vytvářejí dojem stříbřité krajiny.

Na počátku své tvorby Zbyňovský otiskoval povrch kamene a podle něj vytvořil negativní reliéf skleněného bloku. Později postup modifikoval a skleněnou část zhotovuje leháním na sádrovou formu. Dlouhým experimentováním s chlazením skleněného bloku dosáhl odolnosti, která umožňuje instalovat díla i v exteriéru bez ohledu na roční doby. Názvy Zbyňovského děl reflektují symbolický dialog obou substancí, výměnu energií mezi kamenem a sklem, tíhu a průzračnost, denní a noční stavy lidské duše (Zrození světla, Kamenná aura, Duch kamene, ad.).[2] V některých dílech jsou naopak kameny včleněny do mohutné skleněné hmoty (Fragment, 2000) nebo sklo vyplňuje dutinu v kameni (Kámen, 2001).[1]

Realizace a sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 Yamaha, Japonsko
  • 1998 Slovenská národná banka
  • 2001 Dexia Bank, Amsterdam
  • 2006 City of Chantilly
  • 2013 Glass Museum of Conches
  • 2018 Oltář katedrály Saint-Denis, Paříž[3][4]

Autorské výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 Galerie Rob van den Doel, Haag
  • 2003 Magic, Galerie Terra Viva, St. Quentin la Poterie (s Begou, Zoričákem)
  • 2004 Plateaux Gallery, Londýn (s M. Balgavým a P. Hláškou)
  • 2005 Etienne and van den Doel Gallery, Oisterwijk
  • 2005 Galerie Rossella Junck, Berlin (s R. Goldchain
  • 2005 Galerie Place des Arts, Montpellier
  • 2010 Galerie Pokorná, Praha[5]
  • 2011 Galerie Matisse Etienne, Oisterwijk, Nizozemsko
  • 2012 Galerie Artes, Troyes, Francie[6]
  • 2013 Retrospektivní výstava „Prahové hodnoty“, Conches Glass Museum, Francie
  • 2015 Galerie Matisse Etienne, Oisterwijk, Galerie Continuum, Königswinter

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Petrová S, 2007, s. 64-65
  2. ↑ Vladimír Zbynovský: Aura of Stone. sites.google.com [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-09. 
  3. ↑ 14 JANVIER 2018, CONSÉCRATION DE L’AUTEL DE LA CATHÉDRALE BASILIQUE DE SAINT-DENIS, Chantiers du Cardinal
  4. ↑ Milan Čupka, Večnosť francúzskych kráľov dotvoril Slovák, Pravda, 19.2.2018
  5. ↑ Galerie Pokorná: Vladimír Zbyňovský (Sept 20 - Oct 15, 2010). www.galeriepokorna.cz [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-24. 
  6. ↑ Galerie Artes: Vladimir Zbynovsky

Literatura (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3
  • Who is Who in Contemporary Glass Art: A Comprehensive World Guide to Glass Artists-Craftsmen-Designers, Waldrich Verlag, München 1993, p. 625

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Zbyňovský&oldid=22937120“