Ukřižování s šesti pašijovými příběhy (Maître de Jacques de Besançon)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mistr Jakuba z Besançonu, Ukřižování s šesti pašijovými příběhy, Národní galerie v Praze – Google Art Project

Ukřižování s šesti pašijovými příběhy (kolem 1490),[1] jehož autorem je původně anonymní francouzský iluminátor označovaný jako Mistr Jakuba z Besançonu (Maître de Jacques de Besançon), později identifikovaný jako François Barbier mladší, patří k významným dílům středověkého umění ve sbírce grafiky a kresby Národní galerie v Praze.[2] Roku 2012 bylo vybráno pro Google Art Project jako součást světového kulturního dědictví.

Popis a zařazení[editovat | editovat zdroj]

Celostránková iluminace, velikost 363 x 249 mm. Kresba štětcem krycími barvami a zlatem na pergamenu. Získáno převodem z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze roku 1951. Inv. č. K 36879.

List pochází z misálu Ms. 410, chovaného v Mazarinově knihovně v Paříži, který je o něco starší než podobný Misál z roku 1492, určený pro katedrálu Notre Dame (Ms. 412).[3] Scény Ukřižování jsou v obou misálech podobné pokud jde o celkovou kompozici i některé detaily. Centrální scéna Ukřižování se třemi kříži s množstvím postav je zasazena do hlubokého prostoru s členitou krajinou. Architektonické orámování jednotlivých výjevů je podobné křídlovému oltáři. Pašijové scény navazují zleva doprava a dolů (Kristus na hoře Olivetské, Zatčení Krista, Kristus před Kaifášem, Nesení kříže, Oplakávání a Kladení Krista do hrobu).

Z téhož misálu pochází frontispis, nyní v Kauffmannově sbírce v Londýně, jehož autorem je Maître de Coëtivy. List ze sbírky Národní galerie v Praze patří ke dvěma chybějícím úvodním stranám misálu. Autorství díla potvrdila historička umění Nicole Reynaudová, která se zabývá středověkými iluminacemi ve Francii.[4][5]

Označení autora, který byl později ztotožněn se synem slavného iluminátora Francoise Barbiera, alias Mistra Františka, je poněkud zavádějící a je podrobněji uvedeno v článku Mistr Jakuba z Besançonu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Volrábová A, 2008, s. 22-23
  2. ↑ Pavol Černý (ed.), 2006, s. 147-149
  3. ↑ Bibliothèque Mazarine: Missale secundum usum ecclesie parisiensis
  4. ↑ N. Reynaud, in: François Avril et Nicole Reynaud, 1993, p. 256
  5. ↑ Bibliothèque Mazarine: Missel à l'usage de la collégiale Saint-Germain-l'Auxerrois (Ms. 410)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mathieu Deldicque, « L'enluminure à Paris à la fin du xve siècle : Maître François, le Maître de Jacques de Besançon et Jacques de Besançon identifiés ? », Revue de l'art, no 183,‎ 2014, p. 9-18
  • Colum Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, t. 2, 2012, p. 612-614, ISBN 9780195395365
  • François Avril, Nicole Reynaud et Dominique Cordellier (ed.), Les Enluminures du Louvre, Moyen Âge et Renaissance, Hazan - Louvre éditions, juillet 2011, p. 206-208 (notice 105), ISBN 978-2-75410-569-9
  • Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1
  • Pavol Černý (ed.), Du bon cœur: poklady francouzského středověkého umění v českých a moravských sbírkách, Arcidiecézní muzeum Olomouc, Olomouc 2006, ISBN 80-85227-81-9
  • François Avril et Nicole Reynaud, Les Manuscrits à peintures en France, 1440-1520, BNF/Flammarion, 1993, p. 256, ISBN 978-2080121769

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ukřižování_s_šesti_pašijovými_příběhy_(Maître_de_Jacques_de_Besançon)&oldid=18669232“