Traxlerův protiútok

Traxlerův protiútok
a b c d e f g h 8 8 7 7 6 6 5 5 4 4 3 3 2 2 1 1 a b c d e f g h
Tahy	1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5
ECO	C57
Původ	Karel Traxler, 1890
Pojmenováno po	Karel Traxler
Typ zahájení	Otevřené hry

Traxlerův protiútok je v šachu ultraostrá varianta hry dvou jezdců v obraně, kterou poprvé použil český šachista a kněz Karel Traxler v roce 1890 (zdrcující účinnost této teoretické novinky na šokovaného mistra Reinische lze ocenit v sekci vybrané partie zcela dole). Je charakterizována tahy 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5 a platí za jedno z nejostřejších a nejnepřehlednějších zahájení vůbec. Černý v něm obětuje rozsáhlý materiál za prudký útok. Traxlerův protiútok má řadu ideologických příznivců i odpůrců, kteří se již přes sto let bez výsledku přou o jeho korektnost.

Bílý má v zásadě tři dobrá pokračování, může:

• I) zahrát 5. Jxf7 a po 5. … Sxf2+ má bílý na výběr zdánlivě opatrnější 6. Kf1 De7 7. Jxh8 d5 8. exd5 (lze hrát i 8. d3) Jd4 nebo principiální 6. Kxf2 Jxe4+ a pak buď 7. Kg1 Dh4 8. g3 Jxg3 nebo i 7. Ke3 Dh4 8. g3 Jxg3 9. hxg3 Dd4+. Každopádně ve všech třech variantách má černý za obětovaný materiál silný útok.

• II) zahrát 5.Sxf7+ Ke7 6.Sd5 nebo 6.Sb3 s nepřehlednou hrou, která podle některých šachistů slibuje více bílému, podle jiných jsou šance rovné. V současné době je ve vrcholovém šachu Sxf7 upřednostňováno.

• III) zahrát 5.d4, tah navržený Paulem Keresem, na který našel správnou odpověď Reuben Fine: 5. … d5. Toto pokračování je méně časté a teoretici se v jeho hodnocení neshodnou. Podle řady učebnic černý při přesné hře snadno vyrovná, nicméně Maarten de Zeeuw a Stefan Bücker je naopak považují za minimálně stejně nadějné, jako 5. Sxf7+, neboť pozice se po 6. Sxd5 Jxd4 7. Sxf7+ Ke7 může vyvíjet podobně, s tím rozdílem, že je zde navíc otevřený sloupec d nevýhodný pro černého krále v centru.

Historický vývoj

V anglicky mluvících zemích je Traxlerův protiútok znám též pod alternativním jménem Wilkes-Barre Variation (česky wilkes-barrská varianta). Jméno je odvozeno od města Wilkes-Barre v Pensylvánii, odkud pocházela skupina amatérských šachistů, kteří tuto variantu analyzovali a používali v první polovině 20. století.

V Čechách variantu po letech zapomnění znovuobjevil a analyzoval Ladislav Rohlíček.

V šedesátých a sedmdesátých letech variantu analyzoval ještě bez použití počítačů ruský mezinárodní mistr a korespondenční šachista Jakov Estrin a později maďarský mezinárodní mistr József Pálkövi a Američan Daniel Heisman, který vydal CD-rom s podrobným počítačovým rozborem varianty.

Volně ke stažení je pak série článků Another Look at the Traxler Gambit od Maartena de Zeeuw psaná pro New In Chess.

De Zeeuwova analýza nevychází pro celou variantu zrovna příznivě, autor naznačuje několik možných slabých míst celého útoku. Určitou reakcí na tuto analýzu je článek Seven Ways to Refute the Traxler německého mistra Stefana Bückera, který jednotlivá možná vyvrácení kriticky rozebírá. Nicméně oba autoři se shodnou na tom, že varianta 5. d4 je neprávem opomíjená a pokud existuje skutečné vyvrácení Traxlerova protiútoku, může být právě zde.

Vybrané partie

Reinisch - Traxler, Hostouň 1890

Traxlerův protiútok (premiéra)

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Jf6 4.Jg5 Sc5!? N 5.Jxf7 Sxf2+ 6.Ke2? (správné bylo 6.Kxf2 nebo 6. Kf1) 6…Jd4+ 7.Kd3 b5! 8.Sb3 Jxe4!! 9.Jxd8 Jc5+ 10.Kc3 Je2+! Bílý se vzdal

Externí odkazy

• «Another Look at the Traxler Gambit», Maarten de Zeeuw (PDF)
• «Another Look at the Traxler Gambit» (2), Maarten de Zeeuw (PDF)
• «Another Look at the Traxler Gambit» (3), Maarten de Zeeuw (PDF)
• «Another Look at the Traxler Gambit» (4), Maarten de Zeeuw (PDF)
• «Another Look at the Traxler Gambit» (5), Maarten de Zeeuw (PDF)
• «Seven Ways to Refute the Traxler», Stefan Bücker (PDF)
• «The Traxler Counterattack», Daniel Heisman, Pickard & Son Pub (leden 2000) (CD-rom)

Reference

Portály: Šachy