Přeskočit na obsah

Teplotní rozpínavost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Teplotní rozpínavost (někdy také tepelná rozpínavost) je jev, při kterém se po zahřátí/ochlazení rozpínavé tekutiny o určitou teplotu (po dodání/odebrání tepla tekutině), mění vnitřní tlak při zachování jejího objemu.

Vysvětlení, stejné jako u teplotní roztažnosti, podává kinetická teorie - při zahřívání se molekuly látky pohybují rychleji a změny jejich hybnosti při nárazech vzájemných i nárazech na stěnu nádoby s tekutinou.

Všechny ideální plyny se rozpínají stejně a jejich teplotní součinitel rozpínavosti má hodnotu . Tomuto chování se blíží i hodně zředěné reálné plyny.

Veličiny charakterizující teplotní rozpínavost

[editovat | editovat zdroj]

Pro teplotní rozpínavost uvádí česká verze mezinárodních norem[1] 2 veličiny ( a je tlak resp. termodynamická teplota, indexem 0 je značena referenční hodnota, od které se počítá naznačená diference):

  • Teplotní součinitel rozpínavosti, doporučená značka (přípouští se i )
    Definiční vztah: (veličina však není úplně definována, pokud není udán typ změny)
    Jednotka K−1 (nikoliv též °C−1; nové řady norem již nepřipouštějí vedlejší jednotku °C ve složených jednotkách odvozených veličin, ale pouze pro Celsiovu teplotu)
  • Rozpínavost, doporučená značka
    Definiční vztah:
    Jednotka Pa/K

V českých učebnicích a tabulkách hojně přetrvává starší název, definice a značení první z veličin[2]:

  • Teplotní rozpínavost = teplotní součinitel rozpínavosti (plynů), doporučené značky , ,
    Definiční vztah:
    Dříve se připouštěla i jednotka °C−1.

Rozpínavost

[editovat | editovat zdroj]

Kromě výše uvedené veličiny se termín rozpínavost používá pro obecnou vlastnost některých tekutin: Rozpínavá tekutina vyplní celý objem, který je jí vyčleněn (objem nádoby). Tím se rozpínavé plyny liší od nerozpínavých kapalin, které si zachovávají svůj objem i při zvětšení objemu nádoby.

  1. Platí počínaje ČSN ISO 31-4, kterou v prosinci 1994 vydal Český normalizační institut pod názvem VELIČINY A JEDNOTKY Část 4: Teplo; stejnojmenný nástupce ČSN EN ISO/IEC 80000-4 nic nezměnil.
  2. Podle starší normy ČSN 01 1303 Veličiny, jednotky a značky v termodynamice, vydané Úřadem pro normalizaci a měření v r. 1967, revidované v 70. letech a zrušené normou ČSN ISO 31-4

Související články

[editovat | editovat zdroj]