Třída Vanguard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Vanguard
Ponorka třídy Vanguard
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Typ ponorka
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce třída Resolution
Následovník Successor submarine programme
Technické údaje
Výtlak 15 900 t
Délka 149,9 m
Šířka 12,8 m
Ponor 12
Pohon jaderný reaktor
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 25 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka 135
Výzbroj 4× 533mm torpédomet
16× UGM-133 Trident II
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Vanguard je třída raketonosných ponorek britského královského námořnictva. Ponorky Vanguard, Victorious, VigilantVengeance, byly do služby zařazeny v letech 1993–1999. Postavila je loděnice Vickers Shipbuilding and Engineering (nyní BAE Systems Marine) v Barrow-in-Furness. Jsou to největší ponorky, jaké kdy královské námořnictvo vlastnilo. Staly se náhradou ponorek třídy Resolution. Všechny ponorky jsou stále v aktivní službě a operují ze skotské základny HMNB Clyde, nacházející se 40 km západně od Glasgow. Jsou to jediné britské nosiče jaderných zbraní.

Původně bylo plánováno, že ponorky třídy Vanguard budou ze služby vyřazeny do roku 2022. Přijetím dokumentu Strategic defence and security review (SDSR) však byla operační služba celé třídy prodloužena do roku 2028. Zároveň v rámci programu Successor submarine programme již probíhá vývoj jejich náhrady.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorky nesou 16 třístupňových balistických raket UGM-133 Trident II s dosahem až 12 000 km. Každá z nich může nést až 12 nezávislých návratových modulů – celkem tedy 192 hlavic na jednu ponorku. Jedna hlavice má přitom sílu 100 kt. Smlouva START I přitom omezuje povolený počet hlavic na osm. Od roku 1999 byl počet hlavic snížen na čtyři. Sekundární výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety, ze kterých jsou odpalována těžká torpéda typu Spearfish. Ta mají dosah až 65 km a jsou účinná jak proti lodím, tak proti ponorkám. Pohonný systém tvoří jaderný reaktor Rolls-Royce PWR 2 a dvě turbíny General Electric. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost pod hladinou dosahuje 25 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Royal Navy’s Successor submarine programme moves ahead [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu