Třída Gojunbong

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Gojunbong
Tank K1 opouští výsadkovou loď
Obecné informace
Uživatelé Námořnictvo Korejské republiky
Typ tanková výsadková loď
Lodě 4
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2012)
Předchůdce LST-542 / třída Un Bong
Následovník třída LST-II
Technické údaje
Výtlak 4300 t (plný)
Délka 112,5 m
Šířka 15,4 m
Ponor 3,1 m
Pohon 2 diesely
Palivo
Rychlost 16 uzlů
Dosah 4500 nám. mil 12 uzlech
Posádka 121
Výzbroj 1× 40mm kanón
2× 20mm kanón (2×1)
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Gojunbong je třída tankových výsadkových lodí námořnictva Korejské republiky. Slouží k přepravě vojáků, vozidel a materiálu a jejich výsadku přímo na pobřeží. Celkem ji tvoří čtyři jednotky, postavené v průběhu 90. let v rámci modernizačního programu LST-I. Všechny jsou stále v aktivní službě. Vývoj typu dále pokračuje a do roku 2016 mají být do služby zařazeny další lodě, vzniklé v rámci programu LST-II. Jejich kvalitativně vyšším doplňkem jsou vrtulníkové výsadkové lodě třídy Dokdo z programu LPX.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Porovnání velikosti výsadkové lodě Gojunbong s americkou výsadkovou lodí USS Essex

Vývoj tankových výsadkových lodí, které by nahradily z USA pocházející lodě typu LST, byl zahájen roku 1987 pod označením LST-I. Všechny čtyři jednotky postavila v letech 19911999 domácí loděnice Korea Tacoma (nyní Hanjin Heavy Industries). Pojmenovány jsou Gojunbong (LST-681), Birobong (LST-682), Hyangnobong (LST-683) a Seonginbong (LST-685).[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce lodí je výrazně ovlivněna americkým typem LST-542. Vozidla mohou na palubu vjíždět pomocí ramp na přídi a na zádi. Doplňkovým výsadkovým prostředkem jsou čtyři čluny typu LCVP. Přepravní kapacita plavidel dovoluje naložit až 258 vojáků, 12 tanků K1, 14 obojživelných výsadkových vozidel a osm 2,5tunových nákladních vozidel. Výzbroj tvoří jeden 40mm a dva 20mm kanóny. Přistávací plocha na zádi umožňuje operace středního transportního vrtulníku. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA6V 280. Nejvyšší rychlost je 16 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Go Jun Bong Class LST, South Korea [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.